Zákryty hvězd planetkami 2021 a Česko (1)

Je čas abychom provedli bilanci dalšího veleúspěšného roku činnosti českých pozorovatelů zákrytů hvězd planetkami. Do sledování zákrytů se v průběhu roku 2021 zapojilo 14 astronomů z České republiky, což je o jednoho méně než v předchozím roce a podařilo se získat pouhých 406 samostatných měření (oproti loňským 739) při 229 úkazech (oproti loňským 479). Proč je tedy řeč o veleúspěšném roce? Důvodem je počet pozitivních měření časů zákrytů. Těch se povedlo napozorovat 106, plus dva ne zcela jisté výsledky při 56 úkazech. Je patrné, že situace se mění. Většina zkušených pozorovatelů se začala zaměřovat na nadějnější zákryty, zlepšily se znatelně nejistoty předpovědí a to udělalo smysluplnou příležitost i z výjezdů za konkrétními úkazy.

Z výše uvedeného pak vyplývá, že průměrný počet pozorovatelů na jeden zákryt byl 1,77. Jedná se o poměrně malé číslo, které je ovlivňováno velkým počtem sólových pozorování především dvou nejaktivnějších pozorovatelů (Kubánek, Rottenborn), kteří z celkového počtu (406) mají na kontě 234 měření (57,6 %), tedy více než polovinu a právě u nich byl podíl „sólových“ pozorování nezanedbatelný. Právě v tomto bodě se ale situace přece jen zlepšila. Loňský průměr pozorovatelů na úkaz činil totiž 1,54 a zastoupení aktivní dvojice bylo blízké třem čtvrtinám všech pozorování. Takže, aktivněji se zapojují další zákrytáři, respektive ti aktivní si začali pečlivěji vybírat sledované úkazy.

Asi nejdůležitějším ukazatelem úspěšnosti je ale samozřejmě počet pozitivních výsledků a ten je, jak už bylo řečeno, velice příznivý. V roce 2021 naši pozorovatelé získali 108 pozitivních měření (z čehož dvě byla nejistá) při sledování 56 zákrytů hvězd planetkami. Z těchto čísel pak plyne, že při pozitivním zachycení zákrytu se na sledování jednoho úkazu podílelo průměrně 1,93 pozorovatele, což je téměř přesně stejná hodnota jako v předchozím roce. Celkově se ale na zmíněných pozitivních úkazech účastnilo podstatně více lidí (ne všichni byli úspěšní). Počet pozorovatelů při jejich připočtení naroste na 139. Neboli celková průměrná účast na pozitivních měřeních byla 2,48 pozorovatele.

Při detailnějším pohledu na statistiku pozorování za rok 2021 se 14 pozorovatelů rozpadá do tří základních skupin s odlišným přístupem. V první řadě se jedná o tři aktivní pozorovatele. Nejaktivnější byl Jiří Kubánek (138), za ním se umístil Jiří Polák (96) a do této skupiny lze jistě zařadit i Michala Rottenborna se 72 pozorováními. Pokud přiřadíme informaci, že u J. Kubánka se jednalo ve 44 případech o pozitivní pozorování, je to až neuvěřitelná produktivita blížící se 32 %. Vysvětlení se ale nabízí. V řadě případů se jedná o sledování z více stanovišť podpořené ještě aktivním cestováním za pásy zákrytů. Naopak J. Polák provedl prakticky všechna měření časů ze svého pevného stanoviště (s výjimkou několika pozorování při letní expedici Bažantnice). Jeho produktivita, vycházející z 16 pozitivních měření, odpovídá 16,7 %. Michal Rottenborn, který také několikrát vyjel expedičně získal stejný počet, tedy 16 pozitivních měření, ale při menším počtu pozorování a vyšší produktivitě 22,2 %.

Další, už trochu odlišnou skupinu, tvoří pozorovatelé, kteří se také sledování zákrytů věnují systematicky, ale přece jen si vybírají nadějnější úkazy s vyšší pravděpodobností, delším trváním, větším poklesem jasnosti při zákrytu, odehrávající se výš nad horizontem….. Postupně, v závislosti na počtu měření, se jedná o následující pozorovatele: Karel Halíř (29/11), Tomáš Janík (18/5), Jan Mánek (13/6), Petr Zelený (10/1), Miroslav Poláček (9/2) a Jan Gebel (8/1). Produktivita jejich pozorování prováděných vesměs výhradně z pevných pozorovatelen se pohybuje v rozmezí 10 až 46 %.

Poslední parta jsou pozorovatelé, kteří se k zákrytářům připojují pouze v okamžiku, kdy nás čeká nějaký mimořádný, prakticky stoprocentní úkaz. Toto hodnocení ale ani v nejmenším nelze brát negativně. Právě u zákrytů s vysokou pravděpodobností úspěchu je vždy žádoucí zapojit do sledování co nejvíce astronomů, aby se podařilo získat co největší počet tětiv a určit tak co nejdetailněji okamžitý profil planetky. V roce 2021 se do této skupiny zařadili Milan Antoš (1/0), Václav Moravec (1/1), Václav Přibáň (4/2) a Pavel Svozil (2/2). Jak je patrné z čísel v závorkách odkazujících na počet provedených pozorování a množství pozitivních měření je u této skupiny produktivita prakticky náhodným číslem pohybujícím se v plném rozpětí od nuly až po zářných 100 %. Zcela mimo pak stojí nově získaný příznivec zákrytů hvězd planetkami, Václav Hanuš (5/1), který začal pro sledování zákrytů využívat zcela nové zařízení, kterým je autonomní samonaváditelný foto-dalekohled Unistellar. Není vyloučeno, že především u úkazů s dobrými parametry a přesnou předpovědí bude právě toto cesta k získávání velkého počtu měření časů zákrytů.

Bude jistě zajímavé podívat se zcela konkrétně na produktivitu pozorování prostřednictvím čísel, k čemuž nám nejlépe poslouží následující tabulka. Ta obsahuje údaje pro jednotlivé pozorovatele. Sloupce udávají postupně celkový počet provedených měření, procentuální zastoupení z celku, z toho počet pozitivních výsledků a opět procentuální zastoupení z celku. Poslední sloupec nás pak informuje o produktivitě jednotlivého pozorovatele (v procentech).

Nakolik se projevuje pravděpodobnost úspěšného pozorování daná předpovědí na výsledku zákrytářského snažení, nám napoví druhá tabulka. Ta ukazuje, jak závisí úspěšnost vyjádřená ziskem pozitivních tětiv na počtu pozorovatelů. Porovnává totiž počet zúčastněných astronomů na sledování jednotlivých úkazů a z toho vyplývající produktivity.

Zajímavá jsou především čísla odhalující závislost počtu pozorovatelů, kteří konkrétní úkaz sledují a z toho procentuálně vyjádřený počet úkazů, kdy byl zachycen zákryt (předposlední sloupec tabulky). Je samozřejmě jasné, že větší počet pozorovatelů vede k vyššímu podílu pozitivních měření, ale pravděpodobnost překračující nadpoloviční naději na úspěšné zachycení zákrytu již u počtu čtyř, respektive pěti pozorovatelů je přece jen hodně překvapivá. A to i přesto, že v těchto případech jistě hraje svoji roli i vliv nadějné předpovědi (viz komentář výše).

Jinými slovy, určitě stojí za to pokusit se ještě více koordinovat pozorování skupiny, a to především u předpovědí s větší jistotou a snažit se vždy zapojit co největší počet pozorovatelů. Další významnou meziroční změnou, vyplývající ze statistického zpracování, zaznamenala sólová měření. Zatímco v roce 2020 byla pravděpodobnost úspěchu při samostatném pozorování 4,7 %, v hodnoceném roce 2021 vylétla tato hodnota na 18,2 %. Částečně se asi jedná o menší absolutní počet těchto pozorování (z 317 na 143), ale současně to svědčí o podstatném zpřesnění předpovědí.

V loňském roce jsem v závěru psal: „…byla by jistě chyba upřednostňovat či zatracovat jakýkoli z výše uvedených přístupů k pozorování zákrytů. Je dobře pozorovat co nejsystematičtěji a s vysokým nasazením, …“. Toto konstatování mohu pouze zopakovat a nabývá ještě větší váhy při stále se zlepšujících předpovědích, které čím dál častěji ospravedlňují výjezdy za stíny planetek.
O přínosu zahuštění sítě pozorovatelů a přínosnosti pozorovatelských kampaní už není ani potřeba se zmiňovat. Je to samozřejmost. Každé měření je důležité a jak pokaždé zdůrazňuji i negativní výsledek je využitelným a často i důležitým výsledkem.