Je čas bilancovat další úspěšný roku činnosti českých pozorovatelů zákrytů hvězd planetkami. Do sledování zákrytů se v průběhu roku 2022 zapojilo 12 astronomů z České republiky, což je o dva méně než v předchozím roce. Tato skutečnost je ale vyvážena tím, že ti, kteří zůstali, jsou ve většině skutečně vytrvalými zákrytáři. Svědčí o tom počet provedených měření. Podařilo se totiž získat plných 427 samostatných měření (oproti loňským 406) při 304 úkazech (oproti loňským 229). O úspěšném roce je možné hovořit i s ohledem na to, že počet pozitivních měření časů zákrytů zůstal prakticky nezměněn. Povedlo se jich napozorovat 97, plus osm ne zcela jistých výsledků při 70 úkazech. Je patrné, že situace se obecně vyvíjí tak, že většina zkušených pozorovatelů se začala zaměřovat na nadějnější zákryty, zlepšily se znatelně nejistoty předpovědí, a to udělalo smysluplnou příležitost i z výjezdů za konkrétními úkazy.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že průměrný počet pozorovatelů na jeden zákryt byl 1,40. Jedná se o poměrně malé číslo, které je ovlivňováno velkým počtem sólových pozorování především jednoho nejaktivnějšího pozorovatele (Kubánek), který z celkového počtu pozorování (427) má na svém kontě 242 měření (56,7 %), tedy více než polovinu, a právě u něho byl podíl „sólových“ pozorování nezanedbatelný.
Asi nejdůležitějším ukazatelem úspěšnosti je ale samozřejmě počet pozitivních výsledků a ten je, jak už bylo řečeno, velice příznivý. V roce 2022 naši pozorovatelé získali 97 pozitivních měření (vedle toho bylo též 8 nejistých) při sledování 70 zákrytů hvězd planetkami. Z těchto čísel pak plyne, že při pozitivním zachycení zákrytu se na sledování jednoho úkazu podílelo průměrně 1,39 pozorovatele, což je výrazně nižší hodnota než v předchozích letech. Celkově se na získání pozitivních úkazů účastnilo i podstatně méně lidí (ne všichni byli úspěšní). Počet pozorovatelů při jejich připočtení naroste na 135. Neboli celková průměrná účast na pozitivních měřeních byla 1,92 pozorovatele, což je také podstatný meziroční pokles. Důvod je zřejmý. Enormní nárůst individuálních, většinou negativních, měření.
Při detailnějším pohledu na statistiku pozorování za rok 2022 se 12 pozorovatelů rozpadá do tří základních skupin a jednoho sólisty s diametrálně odlišnými přístupy.
V první řadě se jedná o Jirku Kubánka, který se naprosto vymyká všem kategoriím. Je to pozorovatel, který je mimořádně aktivní, často se zákrytářskou technikou za jednotlivými úkazy vyjíždí i mimo své stálé pozorovací stanoviště a občas také zvícenásobuje pozorovací stanoviště. Tento aktivní přístup pak i při vysokém počtu měření vede k úžasné produktivitě převyšující 20 % pozitivních pozorování. Na tomto čísle se podílí především výše zmíněné výjezdy za nadějnými úkazy, většinou mířené samozřejmě do blízkosti jejich centrální linie. Celkové pozitivní vyznění jeho přístupu kazí až neskutečně vysoké procento pozorování, při nichž nebyl splněn požadavek, aby užitá integrace záznamu zaručovala deset, případně alespoň pět bodů na světelné křivce. Zastoupení takových pozorování (10 bodů) bylo 53 % a zcela nevyhovujících (5 bodů) stále ještě hodně vysokých 17 %. To se také podepsalo na skutečnosti, že sedm z jeho pozorování je zařazeno do skupiny nejistých (z celkového počtu za Českou republiku 8). Je velice problematické se k takovémuto přístupu vyjadřovat. Na jednu stranu je nutno ocenit neskutečnou aktivitu a elán, na stranu druhou pak jde o určitou prestiž a důvěryhodnost českých pozorování v rámci evropské, potažmo globální zákrytářské komunity. V nadcházejícím roce, kdy pozorování zákrytů prodělalo bezprecedentní změnu ohledně vykazování výsledků měření, uvidíme, jak bude výše popsaný přístup hodnocen v rámci projektu SODIS.
Do první skutečné skupiny, pak náleží aktivní pozorovatelé s ročním počtem měření počítaným v desítkách. V roce 2022 byli čtyři. Nejaktivnější byl Jiří Polák (64) a k němu jednoznačně patří i Michal Rottenborn se 49 pozorováními. Přibližovat by se k nim mohli ještě Tomáš Janík (23) a Karel Halíř (15). J. Polák provedl prakticky všechna měření časů ze svého pevného stanoviště ve Lhotě (jižně od Plzně) s výjimkou několika, v roce 2022 velice úspěšných, pozorování při letní expedici Bažantnice. Jeho produktivita, vycházející ze 14 pozitivních měření, odpovídá velice pěkným 21,9 %. Michal Rottenborn, který také několikrát vyjel expedičně, získal srovnatelný počet, 11 pozitivních měření, ale při menším počtu pozorování a s nepatrně vyšší produktivitou 22,4 %. U Tomáše Janíka s pouhými dvěma pozitivními zářezy se jedná o extrémní smůlu. Produktivita 8,7 % je skutečně enormně nízká a možná by to chtělo i zamyslet se nad výběrem cílů. Karel Halíř se oproti loňskému roku výrazně posunul ze skupiny pravidelných pozorovatelů na hranici následující party pečlivě si vybírající nadějnější úkazy. Patnáct pozorování za rok už opravdu není při současném rozsahu nabídky planetkových zákrytů moc. Zmíněnému balancování na hraně skupin odpovídá ale zákonitě i přeci jen větší procento produktivity (26,7 %).
Další, dnes již nejpočetnější, skutečně vyhraněnou skupinu tvoří pozorovatelé, kteří se také sledování zákrytů věnují systematicky, ale vybírají si pouze nadějnější úkazy s vyšší pravděpodobností, delším trváním, větším poklesem jasnosti při zákrytu, odehrávající se výš nad horizontem….. Postupně, v závislosti na počtu měření, se jedná o následující pozorovatele: Jan Mánek (12 měření/10 pozitivních, 80 %), Petr Zelený (7/1, 14 %), Václav Přibáň (5/2, 40 %), Zdeněk Moravec (5/1, 20 %) a Jan Gebel (3/2, 67% ). Produktivita jejich pozorování prováděných vesměs výhradně z pevných pozorovatelen se pohybuje v širokém rozmezí 14 až 83 %. Je patrné, že při extrémně malých počtech pozorování může svoji roli sehrát i při pečlivém výběru smůla. Stopa úkazu se posune i při vysoké procentuální pravděpodobnosti více než bylo očekáváno, což se následně, při nízkém počtu měření, významně projeví na procentu produktivity konkrétního pozorovatele (Zelený a Moravec).
Poslední parta jsou pozorovatelé, kteří se k zákrytářům připojují pouze v okamžiku, kdy nás čeká nějaký mimořádný, prakticky stoprocentní úkaz, případně zákryt s výjimečnými parametry (jasná hvězda, velká šíře pásu,…) a jsou většinou k pozorování i konkrétně vyzváni v rámci spolupráce s širší astronomickou komunitou. Určitě nechci, aby takové hodnocení jejich účasti vyznělo jakkoli negativně. Právě naopak, u zákrytů s vysokou pravděpodobností je k úspěchu vždy žádoucí zapojit do sledování co nejvíce astronomů, aby se podařilo získat co největší počet tětiv a určit tak co nejdetailněji okamžitý profil planetky. Vedlejším přínosem je pak to, že takového astronoma může úspěch přilákat do řad pravidelných pozorovatelů. V roce 2022 se do této skupiny zařadili Jakub Hadač (1/0) a Martin Mašek (1/1). Jak je patrné z čísel v závorkách odkazujících na počet provedených pozorování a množství pozitivních měření je u této skupiny produktivita prakticky náhodným číslem pohybujícím se v plném rozpětí od nuly až po zářných 100 %.
Bude jistě vhodné shrnout si zcela konkrétně produktivitu pozorování prostřednictvím čísel, k čemuž nejlépe poslouží následující tabulka. Ta obsahuje údaje pro jednotlivé pozorovatele. Sloupce udávají postupně celkový počet provedených měření, procentuální zastoupení z celku, z toho počet pozitivních výsledků a opět procentuální zastoupení z celku. Poslední sloupec nás pak informuje o produktivitě jednotlivého pozorovatele (v procentech).
Nakolik se projevuje pravděpodobnost úspěšného pozorování daná předpovědí na výsledku zákrytářského snažení, nám napoví druhá tabulka. Ta ukazuje, jak závisí úspěšnost vyjádřená ziskem pozitivních tětiv na počtu pozorovatelů. Porovnává totiž počet zúčastněných astronomů na sledování jednotlivých úkazů a z toho vyplývající produktivity. Je však nutné vzít v úvahu, že výsledky jsou vztaženy na poměrně malý vzorek pozorování, kterým český zákrytářský rybníček bohužel stále je, a navíc je ovlivňuje naprosto nesourodý přístup jednotlivých pozorovatelů k výběru sledovaných úkazů.
Zajímavá jsou především čísla odhalující závislost počtu pozorovatelů, kteří konkrétní úkaz sledují a z toho procentuálně vyjádřený počet úkazů, kdy byl zachycen zákryt (předposlední sloupec tabulky). Je samozřejmě jasné, že větší počet pozorovatelů vede k vyššímu podílu pozitivních měření, ale pravděpodobnost překračující nadpoloviční naději na úspěšné zachycení zákrytu již u počtu čtyř pozorovatelů je přece jen hodně překvapivá. A to i přesto, že v těchto případech jistě hraje svoji roli i vliv nadějné předpovědi (viz komentář výše).
Jinými slovy, určitě stojí za to pokusit se ještě více koordinovat pozorování skupiny, a to především u předpovědí s větší jistotou a snažit se vždy zapojit co největší počet pozorovatelů. Další významnou meziroční změnou, vyplývající ze statistického zpracování, zaznamenala sólová měření. Zatímco v roce 2021 byla pravděpodobnost úspěchu při samostatném pozorování 18,2 %, v hodnoceném roce 2022 klesla tato hodnota na 15,7 %. Jedná se o větší absolutní vzestup meziročního počtu těchto pozorování (z 143 na 229), ale současně to svědčí o snaze pozorovat tzv. „za každou cenu“ a to i v případech kdy je pravděpodobnost úspěchu prakticky nulová (malé průměry planetek, potažmo šíře stínu a nedostatečná délka trvání zákrytu v kombinaci s jasností hvězdy, malá výška nad obzorem a z toho plynoucí nezájem dalších pozorovatelů).
V loňském roce jsem v závěru psal: „…byla by jistě chyba upřednostňovat či zatracovat jakýkoli z výše uvedených přístupů k pozorování zákrytů. Je dobře pozorovat co nejsystematičtěji a s vysokým nasazením, …“. Toto konstatování mohu pouze zopakovat a nabývá ještě větší váhy při stále se zlepšujících předpovědích, které čím dál častěji ospravedlňují výjezdy za stíny planetek.
O přínosu zahuštění sítě pozorovatelů a přínosnosti pozorovatelských kampaní už není ani potřeba se zmiňovat. Je to samozřejmost. Každé měření je důležité a jak pokaždé zdůrazňuji i negativní výsledek je využitelným a často i důležitým výsledkem. Na druhou stranu by ale cílem měla být snaha o získání kvalitních a jednoznačných měření, která nevedou pouze k tomu udělat si čárku do osobní či národní statistiky.