V průběhu roku 2023 bylo do databáze SODIS českými pozorovateli zasláno 399 pozorování. Z tohoto počtu bylo revizory vyřazeno deset měření a čtyři byla převedena do jiné oblasti (Španělsko). Vyřazená a zahraniční pozorování nejsou do následující statistiky zahrnuta. Přesto je k dispozici dostatek materiálu pro zajímavé zpracování.
Do řádně zaregistrovaných a následně revizory odsouhlasených 385 pozorování se zapojilo jedenáct zákrytářů. V průběhu roku bylo sledováno 274 úkazů. Z toho plyne, že na jeden úkaz statisticky připadá 1,405 pozorování. Jedná se o poměrně malé číslo, které svědčí o tom, že převážná většina pozorování byla uskutečněna sólovými pozorovateli. Jen pro zajímavost, v loňském roce toto číslo bylo přesně stejné 1,405 (427 pozorování při 304 úkazech).
Pokud se na rozložení pozorování podíváme detailněji, zjistíme, že 203 úkazů, tedy 74,1 %, bylo sledováno pouze jediným naším pozorovatelem. V těchto případech je „produktivita“ 19,7 % (40 pozitivních měření). Dvě pozorování na úkaz připadají na 45 zákrytů, přičemž pozitivně bylo zachyceno 29 z nich. Tomu odpovídá „produktivita“ 36,2 % (29 pozitivních z 90 pozorování). Případy, že úkaz sledovali současně tři naši zákrytáři, se uskutečnily 18krát a vedly ke dvaceti úspěchům. Z toho vyplývá, že jsme překonali hranici toho, že v průměru se při každém „trojitém“ pozorování povedlo alespoň jedno pozitivní měření. „Produktivita“ odpovídá hodnotě 37,0 %. Ještě příznivější je samozřejmě, když se na pozorování úkazu podílejí čtyři pozorovatelé. Taková poměrně už výjimečná situace nastala pouze šestkrát. Zaznamenáno při nich bylo celkově 13 pozitivních tětiv. Z toho plyne již nadpoloviční „produktivita“ 54,2 % a na jedno sledování čtyřmi astronomy připadají průměrně dva pozitivní výsledky. Shodou okolností, byť už zcela ojediněle, se dvakrát podařilo při jediném úkazu získat sedm tětiv. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jednalo o úkazy předpověděné s malou nejistotou a optimálními parametry, nepřekvapuje devět pozitivních měření a z toho plynoucí „produktivita“ 64,3 %. Z výše uvedeného plyne jednoznačně vhodnost koordinované zákrytářské práce a výhodnost spojení sil při sledování zákrytů s použitelnými parametry odpovídajícími vybavení pozorovatelů. Získání užitečných výsledků se tímto přístupem výrazně zvyšuje.
Leč nejen kvantita je důležitá. Při množství produkovaných předpovědí je stejně nutné dbát na kvalitu získávaných výsledků. Jedním z hledisek, které nám může pomoci hodnotit výběr sledovaných úkazů, je srovnání teoretického trvání zákrytů s užitou integrací, respektive expozičním časem získávaného záznamu. O této problematice již bylo vedeno množství diskusí na setkáních členů zákrytové sekce v Rokycanech i na stránkách Zákrytového zpravodaje. Obecný současný konsensus je takový, že hodnoty výše uvedeného podílu pod hodnotou 5 jsou značně problematické a podíl pod 10 ještě také často nesvědčí o úplné bezproblémovosti získaného měření. Je jistě velice chvályhodné, že za celý rok 2023 se objevila pod hodnotou pět pouze čtyři pozorování. Těch mezi pětkou a desítkou je už o poznání více, plných 96, což je 24,9 %. Takto vysoké číslo by mělo být apelem na pozorovatele, aby výběru cílů svých pozorování věnovali ještě větší pozornost. Argument, že: „Když už jsem ten dalekohled vytáhl na zajímavý zákryt, tak nahraji i nějaké další „plívy“ kolem.“, se mě nezdá být dostatečným
(a ani rozumným) zdůvodněním.
A to je navíc v hodnocení zcela ignorována velikost poklesu jasnosti při zákrytu, která situaci při číslech pod jednu magnitudu ještě významnou měrou komplikuje. Pro zajímavost si na připojeném grafu lze prohlédnout rozložení našich pozorování v roce 2023 s ohledem na kvalitu.
Ale pojďme se podívat na něco radostnějšího. Již v lednovém čísle našeho časopisu jsem, myslím, poměrně detailně zpracoval situaci ohledně výjezdů za pásem stínu, který již nějaký čas využívají ti nejaktivnější pozorovatelé. Určitě bude stát za to, ještě se alespoň v krátkosti u tohoto velice vítaného fenoménu zastavit.
V roce 2023 se uskutečnilo 20 zákrytářských pozorování mimo pevné stanice. V potaz navíc nebyla brána tři pozorovací stanoviště Tomáše Janíka (Teplice, Kočkov, Knínice), čtyři sledování Jirky Poláka z letního astrotábora v Bažantnici a jeden „výjezd“ Michala Rottenborna na domovskou hvězdárnu Rokycany. Na první pohled se toto číslo nezdá být příliš vysokým, vždyť je to pouze 5,2 % provedených sledování. Je však nutno si uvědomit, kolik času, úsilí ale i finančních prostředků takový přístup stojí. Na uvedeném počtu se konkrétně podílejí tři naši zákrytáři, Jiří Kubánek se 14 výjezdy a 8 pozitivními měřeními (57,1 %), Michal Rottenborn se 3 výjezdy a 2 úspěchy (66,7 %) a Zdeněk Sikač s obdobnými třemi výjezdy a 66,7 % úspěšností při dvou výjezdech. Jistě velice dobrý příklad pro ostatní a současně potvrzení, že v mnoha případech jsou dnes již předpovědi a především závěrečná upřesnění drah stínů planetkových zákrytů krátce před úkazem natolik spolehlivá, že se výjezdy vyplatí.
A jak se pozorování rozložila po jménech? Jak už je v posledních letech obvyklé, velice nepravidelně. V záhlaví zmíněných jedenáct pozorovatelů mělo velice rozdílný podíl na českých zákrytářských aktivitách. Zcela osamoceně na čele pelotonu stojí aktivita Jiřího Kubánka se 170 hlášeními. Za ním se s počty pozorování kolem pustovky seřadila trojice Zdeněk Sikač (52), Jiří Polák (46) a Michal Rottenborn (41). Další trojice se pohybuje na hodnotách blízkých dvacítce. Jsou to Tomáš Janík (24), Jan Mánek (19) a Zdeněk Moravec (18). Na samém chvostu s méně než deseti pak zůstali Petr Zelený (8), Karel Halíř (4), Václav Přibáň (2) a Miroslav Poláček (1). Je poměrně neobvyklé, že v průběhu roku 2023 se do zákrytářských aktivit nezapojil nikdo z širšího okruhu astronomů amatérů. Důvodem je, dle mého názoru, hlavní měrou ta skutečnost, že v hodnoceném roce střední Evropu neprotínal žádný, svými parametry skutečně výjimečný úkaz. Výše uvedené výsledky jsou přehledně zpracovány v následující tabulce.
Z tabulky je patrné, jak s klesajícím počtem pozorování narůstá „produktivita“. Důvod je zřejmý. Pozorovatelé, kteří mají malý počet hlášených úkazů, si pro svá sledování vybírají zákryty s nízkou nejistotou, dobrými parametry a tím i větší pravděpodobností pozitivního výsledku (vyjádřeného v %).
Na samý závěr hodnocení zákrytářského roku 2023 však jistě nebude na škodu poohlédnout se za pozorováními zákrytů hvězd planetkami v dlouhodobější perspektivě. Za poslední více než desítku let náš obor prodělal velice bouřlivý vývoj a od vizuálních měření s pomocí stopek, časového přijímače a oka přešli pozorovatelé postupně k analogovým kamerám a v poslední době i kamerám digitálním. Přesnost výsledků se ze sekund a maximálně jejich desetin, ovlivňovaných osobní chybou pozorovatele, dostávají na, objektivními metodami získávané, setiny až tisíciny sekund. Obdobně zásadní pokrok lze samozřejmě sledovat i s ohledem na možnosti zpracování úkazů s minimálními poklesy jasu, které oko nebylo vůbec schopno zachytit. Nebývalý pokrok se týká také předpovědí. Počet predikovaných úkazů je v určitých chvílích, z mého pohledu, až zbytečně rozsáhlý a čítá mnoho desítek zákrytů na každou noc (v závislosti na užitém filtru zobrazovaných úkazů). Naopak velice žádoucí je posun v přesnosti předpovědí, který významnou měrou kladně ovlivňuje počty pozitivních měření.
V připojené tabulce je zachycen vývoj pozorování zákrytů hvězd planetkami v České republice za posledních dvanáct let. Tedy za období, kdy se počínaje rokem 2014 začal výrazně zvyšovat podíl objektivních metod měření časů zákrytů až po dnešek, kdy vizuální sledování prakticky zcela vymizela.
Z tabulky je patrné kolísání počtu zapojených pozorovatelů. To je závislé na výskytu mimořádných zákrytů, do jejichž sledování se zapojují i „sváteční“ pozorovatelé, kteří v běžných letech do naší databáze výsledků nepřispívají. Naopak za poslední roky se ustálila skupina kolem deseti zákrytářů, disponujících odpovídající technikou (v mnoha případech v rámci výpůjčního systému hvězdárny v Rokycanech), kteří v našem oboru pracují systematicky.
Jak je dále z tabulky patrné, ustálil se roční počet hlášených pozorování na hodnotě kolem 400 a sledovaných úkazů přibližně 300. Malý rozdíl těchto čísel ukazuje na skutečnost, že s velkou převahou stále převládají sólová pozorování jednoho úkazu jedním pozorovatelem. Nejen z našich republikových statistik, ale především z obsáhlejších evropských statisticky zpracovaných dat jednoznačně vyplývá, že zajímavější, vědecky cennější a ve velké míře i statisticky úspěšnější jsou pozorování prováděná koordinovanými skupinami. Právě kampaňovitý přístup k plánování pozorování zákrytů by měl být proto naším cílem pro budoucí období.
Nejpodstatnější údaje ale nalezneme ve sloupci označeném „pozit.“. Ten udává pro jednotlivé roky počet měření, která vedla k získání časů vstupu a výstupu hvězdy ze zákrytu planetkou. Je potěšující, že toto číslo rok od roku narůstá a to prakticky bez ohledu na počet měření či zapojených pozorovatelů. V následujícím grafu je vidět nárůst pozitivních měření získaných našimi pozorovateli, přepočtený na jednoho člena skupiny v letech 2012 až 2023.
Lze si jen přát, aby uvedený trend pokračoval i v nadcházejících letech a upřesněné předpovědi umožnily získávat nové informace nejen o samotných planetkách, ale začaly nám poskytovat ve více případech i údaje o jejich podvojnosti, satelitech či prstencích.
Pozorovatelům přeji jasnou oblohu, dostatek odhodlání k ponocování, případně i výjezdům, a v neposlední řadě i pověstnou špetku štěstí.