Již od poloviny roku 2024 se na své dráze oblohou náš nejbližší nebeský soused – Měsíc – potkává s nejnápadnější otevřenou hvězdokupou severní polokoule – Plejádami. Série zákrytů Plejád nastává s periodou přibližně 18,6 roku a pokaždé trvá něco kolem čtyř let. Úkazy se opakují při každé lunaci, tedy s periodou necelého kalendářního měsíce. Při sledování z konkrétní oblasti, v našem případě ze střední Evropy, pochopitelně nejsou dostupné ani zdaleka všechny. Často k nim dochází pod obzorem, případně na denní obloze, a i pokud máme štěstí a úkaz má nastat, postaví se proti nám počasí.
Jednu z lepších příležitostí roku 2026 dostaneme v noci z 27. na 28. října. Měsíc sice rozlehlou hvězdokupu, zabírající na obloze oblast o průměru více než jeden stupeň, nezakryje celou, ale krátce po půlnoci projde její severní částí a pozorovatelé zákrytů hvězd Měsícem budou mít zajímavé žně.
Již od večerního východu Měsíce bude patrné, jak se náš nebeský soused pozvolna k Plejádám od západu blíží. Při pohledu neozbrojeným okem většina hvězd kupy zmizí v jeho jasu. Z fáze Měsíce krátce po úplňku je jasné, že nás čekají především výstupy hvězd za tmavým západním okrajem disku.
Zákryt Plejád nastane prakticky již necelé dvě hodiny po místní půlnoci, kdy začnou první hvězdy kupy mizet za osvětleným okrajem Luny. To z pozorovatelského hlediska zajímavé začne ale až o více než hodinu později. Jako první se vynoří blízko jižního rohu na neosvětlené straně Měsíce hvězda Celaeno. Teprve po dalších více než 40 minutách však začne to pravé představení. V krátkém sledu se na oblohu vrátí jasná Maia, následovaná Taygetou a po nějakém čase i Asterope. Celý sled událostí zachycuje připojená tabulka.
Pohyb Měsíce před severní částí Plejád znázorňuje následující obrázek (Stellarium). Pozice Měsíce je zachycena v 1:00 a následně ve 4:00 SEČ. Směr pohybu je od západu k východu, tedy zprava do leva.