Projekt Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System (ATLAS) na stanici Río Hurtado v Chile zachytil 1. července 2025 neobvyklý objekt, který se aktuálně nacházel přibližně 670 milionů km od Slunce. Již krátce po získání prvních snímků (a následného zpětného dohledání i několika dřívějších nevědomých zachycení), respektive série přesných pozic, bylo zřejmé, že se jedná o teprve třetí pozorovaný interstelární objekt. Tedy těleso, které do Sluneční soustavy přichází z mezihvězdného prostoru a zanedlouho se do něho opět vrátí. Dosud jsme měli šanci studovat v obdobných případech pouze objekty 1I/Oumuamua (2017) a 2I/Borisov (2019).
V prvních dnech jsme příliš informací neměli, ale den za dnem příběh tělesa 3I/2025 N1 (ATLAS) pomalu dostává jasnější obrysy. Zdá se, že záhadný mezihvězdný posel by mohl být nejstarší kometou, jaká k nám kdy nahlédla. Vědci se domnívají, že přilétá z tzv. „tlustého disku“ Mléčné dráhy. Což je skupina starých hvězd, které obíhají nad a pod oblastí, kde se v Galaxii nachází Slunce a většina hvězd. Zdá se, že existuje dvoutřetinový předpoklad, že mezihvězdná kometa je starší než Sluneční soustava a že již až nepředstavitelně dlouho driftuje mezihvězdným prostorem. Přilétá k nám z části Galaxie, kterou jsme nikdy předtím tak zblízka neviděli. Na základě nyní již dostatečně přesně známé rychlosti objektu, pohybující se kolem 60 kilometrů za vteřinu, odborníci odhadují, že by mohl být starý více než sedm miliard let. Což je zhruba o tři miliardy víc než stáří Slunce.
Na rozdíl od prvního zachyceného záhadného návštěvníka, jenž byl v roce 2017 nazván Oumuamua a zaujal nejen astronomy, ale i širší veřejnost svým doutníkovitým tvarem, jeví nový objekt 3I/Atlas drobné náznaky kometární aktivity. To však hned neznamená, že jej lze okamžitě označit jako kometu. I když na druhé straně oficiální označení C/2025 by tomu napovídalo.
Vědci v tuto chvíli, tady necelé dva týdny po objevu, odhadují, že pokud by se jednalo o asteroid, mohl by mít průměr až 20 kilometrů. To je podstatně více, než měla planetka, která před 64 miliony lety po srážce se Zemí způsobila vymírání dinosaurů. Pokud se ale potvrdí, že jde o kometu, bude nejspíš její pevné jádro mnohem menší.
Objekt 3I/Atlas projde nejblíže Slunci 29. října 2025, přičemž se dostane jen mírně před dráhu Marsu. Od naší mateřské hvězdy jej bude v tento den dělit zhruba 1,35 AU (200 milionů kilometrů). Pokud se potvrdí jeho kometární charakter, lze očekávat, že by se měl během přiblížení do centrálních partií Sluneční soustavy postupně zjasňovat. Nyní se objekt promítá do oblasti souhvězdí Hada a Střelce, jen kousek od galaktické roviny. Aktuální jasnost 3I/ATLAS je s ohledem na jeho vzdálenost samozřejmě velmi nízká a je tak viditelný pouze velkými teleskopy. Vesmírem se pohybuje rychlostí přibližně 60 km/s (téměř 220 000 km/h), což je také klíčový parametr potvrzující skutečnost, že nejde o objekt vázaný gravitací Slunce. Ne zcela nereálné odhady ale již nyní naznačují, že v závěru roku 2025 a na samém začátku 2026 by mohl být viditelný i za pomoci amatérských teleskopů. Ve středních zeměpisných šířkách severní polokoule bychom měli největší šance dostat mezi polovinou listopadu a samým závěrem roku 2025. Pokud budeme mít štěstí, s velkou pravděpodobností hraničící až s jistotou, uvidíme slabý objekt stelárního vzhledu pohybující se souhvězdími Panny a Lva na ranní úsvitové obloze. Nejoptimističtější odhady na pro nás zajímavé období dnes hovoří o jasnosti až lehce pod 10. mag. Na to, zda se však uvedená očekávání naplní, je ještě nutno si počkat.
Objevy jako 3I/Atlas nebo již zmíněný doutník Oumuamua jsou pro vědu mimořádně vzácné a důležité. Sluneční soustava se totiž dlouho jevila jako uzavřený systém, ale možná je tomu trochu jinak. Vesmír kolem nás je živý, proměnlivý a plný záhadných těles, která mohou přinášet stopy o původu a vývoji jiných planetárních systémů. Pokud se během posledních několika let „prohnaly“ soustavou hned tři objekty, je téměř jisté, že nešlo o žádnou výjimku.