Kosmická sonda DART se 26. září 2022 cíleně střetla s planetkou Dimorphos (měsícem planetky Didymos). Jednalo se o první praktický kontrolovaný test našich možností, jak odklonit potenciálně nebezpečnou planetku z kolizního kurzu. Srážka se odehrála ve vzdálenosti 11 milionů kilometrů od Země, což bylo dostatečně blízko na to, aby doprovodné efekty nárazu mohly být detailně zkoumány i velkými pozemními dalekohledy. Následky střetu sledovaly mimo jiné všechny čtyři 8,2metrové dalekohledy ESO/VLT na Observatoři Paranal v Chile.
Nyní jsou zveřejňovány první výsledky. Oblak materiálu vyvrženého následkem impaktu sondy DART nám tak může přinést mnoho informací o vývoji našeho planetárního systému. Ke střetům mezi planetkami dochází přirozeně, ale problém je v tom, že nikdy o tom nevíme dopředu. DART se tak stal mimořádnou příležitostí zkoumat kontrolovaný impakt téměř jako v laboratoři.
Tým Cyrielle Opitomové sledoval vývoj oblaku hmoty po dobu jednoho měsíce pomocí přístroje MUSE pracujícího na dalekohledu ESO/VLT. Badatelé zjistili, že světlo odražené od částic v oblaku vyvržené hmoty bylo modřejší než světlo, které odrážela planetka před impaktem. To naznačuje, že oblak by mohly tvořit velmi jemné částice. V hodinách a dnech následujících po kolizi se také v oblaku vytvořily četné struktury. Pozorovány byly zhustky, spirály a následně i dlouhý ohon částic tlačených pryč slunečním zářením. Spirály i ohon byly ale naopak červenější než původní oblak, takže jej pravděpodobně tvořily naopak větší částice.
Přístroj MUSE týmu současně umožnil rozložit světlo odražené od částic v oblaku na barevné spektrum a pátrat po známkách různých plynů. Vědci se především zaměřili na hledání kyslíku a vody, tedy látek, které by se mohly uvolňovat z ledu odhaleného impaktem. Nenalezli však nic. Z toho plyne, že naše představa, že planetky neobsahují významné množství ledu je správná.
Astronomové rovněž kontrolovali, zda na místě nenajdou stopy po látkách použitých k pohonu sondy DART. Ani ty však nenašli a nebylo to opět překvapení. Množství plynu, který mohl zůstat v nádržích pohonného systému, nebylo velké.
Druhý vědecký tým vedl astronom Stefano Bagnulo z planetária v severoirském Armaghu. Zaměřil se na zkoumání, jak impakt ovlivnil povrch měsíčku planetky.
Tým využil přístroj FORS2 na dalekohledu VLT a zjistil, že krátce po impaktu náhle poklesl stupeň polarizace. Ve stejnou dobu se také zvýšila celková jasnost systému. Jedním z možných vysvětlení je, že náraz odhalil méně pozměněný materiál z nitra asteroidu. Hmota odhalená impaktem mohla být přirozeně světlejší a méně polarizující než materiál na povrchu, protože nikdy nebyla vystavena slunečnímu větru a záření. Ale není to jediná možnost vysvětlení. Nabízí se i možnost, že impakt dále rozmělnil materiál ležící na povrchu a do oblaku trosek byly vyvrženy mnohem menší částice. Je známé, že za určitých podmínek menší fragmenty efektivněji odrážejí světlo a méně ho polarizují.
Výzkumy těchto dvou týmů ukazují potenciál teleskopů VLT, když jejich specializovaná zařízení spolupracují. Kromě MUSE a FORS2 byly následky impaktu sledovány dalšími dvěma přístroji pro VLT, ale analýza těchto pozorování ještě probíhá. Uvidíme, co zajímavého se v souvislosti se sondou DART ještě dočkáme.