Na přelomu loňského a letošního roku došlo k zásadní změně v organizaci pozorování zákrytů hvězd tělesy Sluneční soustavy. Tato změna, kterou vyvolalo rozhodnutí Erica Frappy o ukončení jeho práce v rámci provozování stránek EURASTER.NET, vedla k relativně rychlému zavedení systému SODIS. Ten zkušebně začal v testovacím režimu fungovat v listopadu 2022 a s nástupem nového roku se stal plnohodnotnou náhradou předchozí, mnoho let bezchybně fungující aplikace.
Není překvapením, že nutnost rychlého náběhu zcela nového, a především zcela odlišného způsobu hlášení pozorování zákrytů hvězd planetkami přinesla řadu organizačních problémů, nejasností a občas i nespokojenosti na straně pozorovatelů, ale obecně lze konstatovat, že nový systém se zaběhl a začal fungovat. Především zkušení pozorovatelé už se plně adaptovali a SODIS snad již definitivně zdolal své prvotní obtíže.
Po půlroce fungování se o určitý pohled na stav věcí podíval jeden ze členů týmu SODIS, zkušený pozorovatel zákrytů, Christian Weber. Bude jistě zajímavé se podívat na údaje, které shrnul ve svém mailu uveřejněném v rámci konference Planoccult z 19. května 2023.
Právě k 19. květnu 2023 Ch. Weber zpracoval některé výsledky statistiky, do níž zahrnul i testovací období listopadu a prosince 2022. K tomuto dni bylo v systému SODIS zaregistrováno 182 uživatelů. Z tohoto počtu bylo 152 pozorovatelů, 26 revizorů a čtyři administrátoři. Z tohoto počtu alespoň jedním pozorováním, a to bez ohledu, zda pozitivním, negativním, případně vícenásobným, do systému přispělo 120 astronomů. Definitivně zkontrolováno a uzavřeno bylo v průběhu prvního půlroku fungování systému SODIS 1109 pozorování, z nichž 332, tedy 36% (u uvedeného procenta nevím jak k němu Ch. Weber dospěl), bylo pozitivních. Dalších 782 pozorování spadalo do kategorie negativních, přičemž pět čekalo ještě na posouzení regionálními revizory. Hlášení s požadavkem recenzenta na změnu ze strany pozorovatele nebylo žádné.
Další zajímavou informací je, že zemí s alespoň jedním hlášeným pozorováním bylo v rámci Evropy zapojeno 17. Převážná většina měření časů byla provedena prostřednictvím digitálního či analogového videozáznamu (937). Vyhodnocením sekvenčních snímků se podařilo získat 174 pozorování. Jako zajímavost lze dále uvést, že celkový počet pozorovaných objektů byl 751. Z toho v 94 případech se jednalo o první získané pozitivní tětivy pro sledovaný objekt. Jako mimořádné úspěchy v rámci hodnoceného období lze jednoznačně započítat objev dvou nových dvojhvězd a byla také získána jedna positivní tětiva komety.
Méně příznivým zjištěním zpracovávané evropské statistiky je, že počet sólových pozorování, uskutečněných pro daný úkaz pouze jedním pozorovatelem, a to ať již s pozitivním či negativním výsledkem, je 544, což odpovídá téměř polovině všech provedených měření (49%). Naopak pouze méně než 10 úkazů sledovalo 5 až 9 pozorovatelů. K výše uvedenému hodnocení pan Weber připojil ještě trojici grafů.
V prvním grafu jsou podchyceny počty pozorování v rámci států, které vykázaly více než 14 pozorování (kterých je deset). V grafu jsou příslušné hodnoty znázorněny modrými sloupci. Součástí grafu je pak také znázorněna procentuální úspěšnost provedených pozorování. To udávají pro jednotlivé státy zelené sloupce. O první příčku ohledně počtů měření bojují Španělsko a Velká Británie, přičemž Česko a Polsko těsně bojují o bramborovou příčku. Naopak v procentuální úspěšnosti pozorování na čele pelotonu bojuje Řecko stíhané Francií a Slovenskem, tedy státy, které mají výrazně menší absolutní počty provedených pozorování. Jedná se tedy jednoznačně o přístup k výběru z široké nabídky úkazů, které se ke sledování nabízejí. Ukazuje se, že u různých států se liší, snad v závislosti na národní mentalitě (nebo přístupu nejaktivnějších pozorovatelů?).
Druhý graf se anonymizovanou formou věnuje jednotlivým pozorovatelům. Do výběru byli zařazeni ti s počtem hlášení 15 a výše. Na špici je pozorovatel ze Švýcarska, který za šest hodnocených měsíců provedl téměř sto měření. Hned na druhém místě je značka CZ, což značí, že druhou příčku si rezervoval Jirka Kubánek. I v tomto grafu je pak hodnocena i procentuální úspěšnost jednotlivých pozorovatelů. Myslím, že lze podobně jako v předešlém případě, něco vyvozovat s ohledem na počet a produktivitu pozitivních měření.
Poslední graf je věnován časovému rozložení nejpočetnějších pozorování v rámci jednotlivých dnů hodnoceného období. Konkrétně se jedná o deset dnů, v nichž bylo provedeno nejvíce pozorování. O první příčku s 25 provedenými měřeními se dělí 15. a 28. únor. S ohledem na počet získaných pozitivních měření se pak nejvíce evropským pozorovatelům vedlo 12. února, kdy v rámci dvaceti pozorování získali hned deset pozitivních tětiv.
Na závěr své zprávy Ch. Weber ještě zmiňuje, že uvedené údaje si nečiní nárok na úplnost a nezaručují přesnost. Jejich cílem je ale povzbudit všechny zapojené pozorovatele, aby pokračovali ve své skvělé práci a současně oslovit další zájemce o zákrytářskou problematiku, aby se zapojili do aktivního pozorování.