První půlrok s českými zákryty

První pololetí roku 2022 uteklo jako voda a je čas pokusit se uplynulých šest měsíců zhodnotit. Zpracovaná statistika určitě nemá a také nemůže sloužit jako nějaký strašák, který by měl kohokoli kárat či povinně usměrňovat. Jsem si plně vědom, že veškerá provedená měření jsou naše „zájmová činnost“ prováděná pro vlastní potěšení. To, že přinášejí nějaký užitek i v rámci odborných výsledků, už je pouze třešničkou na dortu. Berte proto níže uvedenou statistiku spíš jako pohled na stav věcí a snad i podnět k zamyšlení se nad směřováním pozorování zákrytů hvězd planetkami do budoucna.

Zpracování v první linii přináší samozřejmě pohled na počet provedených měření časů jednotlivými pozorovateli a jejich úspěšnost. Ta je samozřejmě ovlivněna mnoha faktory. S některými je možno si poradit. To se týká především četnosti sledovaných úkazů, ale svoji roli hraje i jejich výběr a dostupná pozorovací technika. Jiné jsou závislé jen a jen na individuálním štěstí, které je vrtkavé a zcela nevyzpytatelné. Leč i zde platí staré přísloví: Štěstí přeje připraveným.

Takže pojďme na první tabulku. Po jednotlivých pozorovatelích, kterých je tentokrát jedenáct, jsou postupně ve sloupcích uvedeny počty provedených pozorování, z toho pozitivních, negativních a nejistých měření. Ve sloupečku nadepsaném „prod. %“ je procentuální vyjádření poměru pozitivních výsledků oproti celkovému počtu uskutečněných pozorování. Poslední sloupec udává procento provedených měření u jednotlivých pozorovatelů z celkového počtu provedených pozorování za letošní první pololetí.

Jak už je při takovémto porovnávání obvyklé, významnou roli hraje přístup toho, kterého pozorovatele. Je prakticky nemožné srovnávat procentuální výsledky mezi pozorovateli, kteří mají na svém kontě pouze nízké jednotky měření, většinou pečlivě vybraných úkazů s ohledem na nadějnost získání pozitivního výsledku a zákrytáři pravidelně sledujícími většinu nadějnějších předpověděných zákrytů. Za pololetí bych hranici mezi těmito skupinami položil někam k desítce měření.

První partě jednoznačně vévodí Jan Mánek, který ze čtyř pokusů zaznamenal stoprocentní úspěšnost. Jedna ku jedné, tedy s výsledkem 50 %, se umístil Zdeněk Moravec a smolaři se stali pánové Gebel, Hadač, Přibáň a Zelený s nulou.

 Statisticky o hodně zajímavější je skupina druhá. Počtem provedených měření jednoznačně vyčnívá Jiří Kubánek se 112 pozorováními, což představuje více než polovinu všech získaných výsledků (54,6 %). Při tomto počtu pozorování je u něho také až překvapivě vysoká míra produktivity blížící se jedné čtvrtině pokusů (24,1 %). K vysvětlení této hodnoty se vrátím za okamžik. Na pomyslném druhém místě je Michal Rottenborn, a to jak ohledně počtu pozorování (26), tak i opět značně vysoké, v procentuálním vyjádření ještě vyšší než u J. Kubánka, výtěžnosti (38,5 %). Vzhledem k počtu měření je jen o jeden pokus na třetí pozici Jiří Polák (25), ale úspěšnost vyjádřená produktivitou v procentech je výrazně nižší, „pouhých“ 12 %. Konečně zbylá dvojice pozorovatelů Halíř, Janík pohybující se kolem 15 měření. U této dvojice se v tom nejlepším slova smyslu jedná o pověstné štěstí, které se tentokrát náhodně přiklonilo do Rokycan (Halíř, 28,6 %) a severní Čechy (Janík 12,5 %) přišly trochu zkrátka. Sliboval jsem ještě vysvětlení vysokých procentuálních zisků nejvýše postavené dvojice našich pozorovatelů. Vysvětlení je jednoduché – cestují. Jiří Kubánek se za stopou zákrytu vydal mimo své pevné pozorovací stanoviště ve Strašicích hned 14x a úspěšnost těchto výjezdů, až neuvěřitelných 71,4 % (10 měření). U Michala Rottenborna se jednalo pouze o dva výjezdy, ale zato stoprocentně úspěšné. Jinými slovy nadšení a ochota věnovat už nejen čas ale v tomto případě navíc i prostředky na dopravu nesou bezesporu své ovoce.

Aby bylo výše uvedenou tabulku s čím srovnávat, vytahal jsem si stejnou metodikou i výsledky za první pololetí předešlého roku 2021 a prohlédnout si je, už bez komentáře, můžete v následující tabulce.

Takže to jsme se vyrovnali s četností pozorování, ale v posledním období se při všech setkáních pozorovatelů zákrytů z nejrůznějších pohledů rozebírá otázka, kdy má smysl úkaz sledovat a kdy naopak získané výsledky nejsou zcela průkazné a někdy dokonce spíše škodí prestiži našich pozorovatelů v Evropě.

Myslím, že obecná shoda, vycházející z našich setkání, je, že jako jeden ze základních faktorů kvalitního pozorování (v reálu je jich samozřejmě neskutečně více) je získání minimálně deseti bodů křivky průběhu pozorování v čase zakrytí hvězdy v porovnání s předpokládaným trváním úkazu. Za skutečný limit je pak považováno pět takových bodů. Při takových měřeních se spíše jedná o určení, zda k zákrytu při sledování z daného místa vůbec došlo a určování délky trvání úkazu je prakticky překryto nejistotou získaných časů.

Právě z tohoto důvodu jsem zpracoval pro první pololetí letošního roku i druhou tabulku. Ta s ohledem na výše uvedený faktor získaných bodů oproti předpokládané délce trvání konkrétního úkazu udává, pro jednotlivé pozorovatele, celkové počty měření, pak s počtem bodů v rozmezí 10 až 5. V dalším sloupci jsou zahrnuta nejproblémovější měření s počtem bodů pod 5. Předposlední sloupec uvádí počet problémových pozorování celkem (méně než 10 bodů) a jejich procentuální vyjádření v porovnání s celkem.

Výsledek svědčící o tom, že 43,9 % ze všech 205 pozorování za první pololetí 2022 nesplňuje jednu ze základních podmínek pro kvalitní pozorování, tedy minimálně 10 bodů křivky jasnosti v průběhu zákrytu s ohledem na užitou integraci je mírně řečeno alarmující. Uvedená čísla o procentuální hodnoty, které jim odpovídají je opět nutno hodnotit zcela individuálně. Přiznávám, že se mě nechce rozebírat tabulku jmenovitě. Na druhou stranu budu velice rád, pokud si ji každý z pozorovatelů důkladně prohlédne a případně se zamyslí nad svým výběrem budoucího pozorovacího programu.