Na své cestě oblohou se vždy po určité době náš nebeský soused Měsíc dostane až k nápadné otevřené hvězdokupě Plejády. Pamatuji hned na několik takových návratů, při nichž si nejvíce na své přišli pozorovatelé zákrytů hvězd Měsícem. Pokud se taková noc vydařila, bylo možné získat úžasné množství časů vstupů, případně výstupů množství jasných hvězd, které kupu tvoří. Měření časů zákrytů hvězd Měsícem již s rozvojem techniky ztratilo svůj tehdejší význam, ale přechody Plejád Měsícem jsou stále velice poutavým astronomickým úkazem.
Na úvod si připomeňme trochu teorie týkající se dráhy našeho souputníka. Dráha oběžné roviny Měsíce je přibližně 5° skloněna vůči ekliptice. Proto se pohybuje s toutéž odchylkou v jejím okolí po sinusoidě, která tak může zasahovat do určitých oblastí oblohy od -28° až po + 28° od nebeského rovníku. Uzlová přímka jeho dráhy se současně stáčí s periodou 18,6 roku, což vede k tomu, že se uzel dráhy Měsíce pomalu posouvá po ekliptice směrem k východu. Praktickým výsledkem je pak skutečnost, že se Měsíc pravidelně dostává do stejné oblasti oblohy (v pásu plus mínus 5° od ekliptiky), tedy ke stejným hvězdám dvakrát, za výše zmíněnou periodu 18,6 roku. U objektů ležících přímo na ekliptice je perioda opakování 9,3 roku. S narůstající úhlovou vzdáleností hvězdy od ekliptiky se perioda opakování rozpadá na dva intervaly s různou hodnotou, jejíž součet ale stále samozřejmě stále musí být 18,6 roku. Extrémní situace pak nastává u objektů nacházejících se u obou okrajů pásu. U nich splývají dvě „půlperiodové“ návštěvy v jedinou, trvající 18,6 roku. Zvýhodněny jsou však v trvání zákrytů. U hvězd blíže k ekliptice opakování zákrytů trvá přibližně rok, tedy 12 až 13 lunací. U hvězd blízko okraje pásu se interval prodlužuje až k více než dvojnásobku.
Právě do této „okrajové“ kategorie objektů spadá i známá otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka – Plejády, jejíž vzdálenost od ekliptiky je přibližně 4°. V letošním roce tak začíná téměř čtyřleté období, kdy se Měsíc bude pohybovat v určité části lunace v její těsné blízkosti, případně přes ni přímo přejde. Naposledy jsme podobnou možnost měli kolem roku 2005 a v budoucnu se nám znovu naskytne až v první polovině 40. let 21. století (2043).
V letošním roce začaly přechody hvězdokupy Měsícem u jejího jižního okraje. V dalších letech se Měsíc bude dostávat stále severněji, což vyvrcholí v roce 2026, kdy se opět začne vracet k jihu, aby na další jedno a půl desetiletí Plejády opustil.
Těšit se tedy nyní můžeme na přibližně padesát návštěv Měsíce v oblasti Kuřátek. Ne všechna tato setkání ale budou pozorovatelná za střední Evropy. Řada úkazů se odehraje na denní obloze, pod naším horizontem. A bohužel i do cca patnácti nejpříznivějších zákrytů, které nás čekají, může nepříznivě vstoupit počasí. Je nutné si uvědomit, že Plejády jsou od nás nejlépe pozorovatelné na podzim a v zimě, kdy zvýšená oblačnost je velice častou příčinou absence pozorování.
Jednu ze zajímavých příležitostí podívat se na Měsíc v blízkosti Plejád dostaneme již nyní v srpnu. V pondělí 26. 8. 2024 ráno, před a během svítání, bude Měsíc těsně jižně pod hvězdokupou. A nejen to, pro pozorovatele v Evropě, kteří budou ve správný čas na správném místě, bude tento průchod ještě zajímavější. Měsíc, ve fázi krátce před poslední čtvrtí, se svým severním rohem „dotkne“ jedné ze sedmi nejjasnějších hvězd Plejád – čtyřhvězdy Merope (23 Tau; 4,1 mag).
Na většině našeho území se dočkáme pouze apulsu. Na samém východě republiky ale pozorovatelé uvidí zákryt. Nejzajímavější je samozřejmě hranice mezi zmíněnými eventualitami – tečný zákryt hvězdy Měsícem. Severní okraj lunárního stínu k nám přijde z Rakouska, jihovýchodně od Znojma. Dál pak bude kopírovat hranice se Slovenskem směrem na severovýchod. Z větších měst, která leží poblíž linie tečného zákrytu, lze jmenovat, vedle již zmíněného Znojma, města Kroměříž, Hranice, Nový Jičín, Havířov či Karvinou. Nedaleko od posledně jmenovaného také úkaz opustí Českou republiku a bude dál postupovat Polskem. Jižní část dráhy hranice stínu Moravou je zachycena na připojené mapce. Proč se věnujeme přednostně této oblasti, je pak zřejmé z tabulky obsahující základní údaje o úkazu počítané programem Occult. Vyplývá z ní, že čím jižněji a čím dříve budeme pozorovat (časové rozdíly jsou ale minimální), tím větší bude hloubka Slunce pod východním obzorem.
K obsahu tabulky jen krátké vysvětlení. Jednotlivé řádky odpovídají posunu hranice stínu o 15´ zeměpisné délky k východu. První řádek udává poslední bod ještě na území Rakouska, naopak poslední řádka už ukazuje první pozici v Polsku. Sloupce udávají zeměpisnou délku a šířku jednotlivých bodů hranice stínu v nulové nadmořské výšce. Čas na hodiny, minuty a sekundy je v UT. Následuje sloupec udávající aktuální výšku Slunce. Další hodnoty odpovídají azimutu a výšce Měsíce. TanZ je přepočítávací koeficient na aktuální nadmořskou výšku pozorovací stanice. Poslední tři sloupce udávají úhel, pod nímž dojde k tečnému zákrytu. PA je poziční úhel měřený od severní větve deklinační kružnice na východ, AA je úhel měřený od měsíčního severu východním směrem (tzv. Watsův úhel) a z praktického hlediska nejzajímavější je hodnota CA, která je měřena v kladných hodnotách od severního (N) rohu Měsíce po jeho neosvětlené části.
Co konkrétního nám tedy tabulka o blížícím se úkazu sděluje? Pokud si vybereme pozorovací linii na jihu Moravy, bude to především stále ještě dostatečně tmavá obloha. Slunce bude krátce po začátku nautického svítání ještě 11°, respektive 10 ° pod východním obzorem. Další informace je stejně příznivá, úkaz se odehraje dostatečně vysoko nad jihovýchodním horizontem (h = 61°; A = 140°). Ve prospěch uskutečnění pozorování však hovoří především další parametry zákrytu. Jasnost zakrývané hvězdy Mirope je 4,1 mag. Navíc se jedná o čtyřhvězdu. Dvě nejslabší složky nás prakticky nemusí zajímat (12,9 a 14,4 mag), ale druhá nejjasnější (8,1 mag) by mohla se světelnou křivkou poblikávající hvězdy udělat úkaz podstatně zajímavějším pro výsledné zpracování. Víme, že leží v projekci na zemský povrch o cca 0,5 km severněji a časově 0,5 s za hlavní složkou. Následnou dobrou zprávou je, že k tečnému zákrytu dojde více než 11° od osvětleného severního rohu Měsíce na jeho neosvětlené straně.
A konečně i profil v oblasti doteku není zcela nezajímavý. Výrazné výškové rozdíly na něm sice nenajdeme, ale po celé délce je velice proměnlivý a na správném místě by mělo být možné zachytit v rychlém sledu až pět kontaktů. Nejzajímavěji, z tohoto ohledu, vypadá profil v hloubce -1 km. Další zajímavou oblastí budou hloubky – 5,5 km a – 8,5 km. Ale po celé hloubce počínaje -0,5 km až -9 km se pozorovatelé mohou těšit na opakované zabliknutí hvězdy. Profil vygenerovaný programem Occult je možné si prohlédnout na následujícím obrázku.
Z výše popsaného je zřejmé, že pro letošní rok se tento úkaz stane, pokud ne nejlepší možností pro spatření tečného zákrytu z našeho území, tak alespoň jedním z mála, které máme k dispozici. Na druhou stranu nám může přinést cenné zkušenosti pro nejbližší roky, kdy, jak jsme si řekli v úvodu, nás čeká několik přechodů Měsíce přes otevřenou hvězdokupu M 45 a s tím spojené nejen zajímavé totální, ale i tečné zákryty mimořádně jasných hvězd.
Takže nashledanou časně ráno v pondělí 26. srpna 2024 někde na jižní Moravě. Vždyť k úspěšnému pozorování nám v tomto mimořádné případě stačí dalekohled s průměrem objektivu 5 cm a stopky s větším množstvím mezičasů.