V minulém čísle Zákrytového zpravodaje (12/2025) byl úvodní článek věnován transneptunickému tělesu Ultima Thule a sondě New Horizons, která kolem něho prolétla a zpět nám zaslala neocenitelné jedinečné údaje. Z našeho „zákrytářekého“ pohledu bylo zajímavé a potěšující zjistit i podíl sledování zákrytů planetky Ultima Thule pro zpřesnění jejích poloh a základních fyzikálních parametrů. I díky těmto měřením se experiment zdařil. Nyní i my máme šanci podílet se svým malým, leč ne zcela zanedbatelným příspěvkem, na úspěchu mise Lucy.
Planetka Patroclus byla objevena 17. října 1906 německým astronomem Augustem Kopffem na Hiedelberg Observatory. Jako druhý zachycený trojan (planetky doprovázející planetu Jupiter v Lagrangeových bodech L4 a L5) byl pojmenován Patroclus. Pikantní je, že na začátku 20. století se trojané ještě nedělili na Trojany (L4, před Jupiterem) a Řeky (L5, za Jupiterem).
Patroclus byl dlouho považován za jednoho z největších trojanů s průměrem v řádu 150 km. V roce 2001 astronomové zjistili, že jde o binární asteroid tvořený párem dvou podobně velkých objektů. Jméno Patroclus je nyní přiřazeno větší složce, s průměrem asi 110–150 km, zatímco sekundární, o něco menší složka o průměru FOTO Hubble Space Telescope 100 – 115 km, byla pojmenována Menoetius.
„Zákrytářské“ potvrzení podvojnosti objektu se podařilo získat 21. října 2013 ze Spojených států. V rámci mohutné pozorovací kampaně, které se zúčastnilo 41 stanic, se podařilo stanovit nejen velice přesnou polohu, ale i následující okamžité parametry systému: orbitální vzdálenost složek 664,6 km a velkosti odpovídající kouli o průměru 113 ± 3 km u většího Patrocla a 104 ± 3 km pro nepatrně menšího Menoetia. Grafické zpracování provedených měření je patrné z připojeného obrázku.
Dnes tedy dvojplanetku (617) Patroclus Menoetius řadíme mezi tmavé asteroidy typu D. Obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti 4,5–5,9 AU jednou za 11 let a 11 měsíců (4 353 dní). Jeho dráha má téměř kruhový tvar s excentricitou 0,14 a sklonem 22° vzhledem k ekliptice.
Ještě zajímavějším objektem se dvojplanetka stala v souvislosti se startem sondy Lucy (NASA), která odstartovala 16. října 2021. Jejím hlavním cílem je zkoumání Jupiterových trojanů. Na své dlouhé cestě již navštívila dvě planetky hlavního pásu. 1. listopadu 2023 proletěla ve vzdálenosti 430 km kolem planetky (152830) Dinkinesh. Při průletu pořídila její spektrum a několik fotografií, na kterých je vidět, že kolem primárního tělesa obíhá měsíček o průměru asi 220 m, který se navíc na dalších snímcích ukázal jako dvojité těleso. Z jara roku 2025 (20. dubna) prolétla v blízkosti planetky (52246) Donaldjohanson.
Do oblasti libračního bodu L4 u Jupiteru se sonda dostane na své složité dráze až v létě 2027. Plánovaná jsou setkání s planetkami (3548) Eurybates (12. 8. 2027), (15094) Polymele (15. 9. 2027), (11351) Leucus (18. 4. 2028) a (21900) Orus (11. 11. 2028). Teprve pak, po dalším manévru u Země, dorazí k cíli, který nás primárně zajímá. 3. března 2033 by měla míjet v oblasti L5 dvojitou planetku (617) Patroclus – Menoetius.
A právě dvojice Patroclus – Meonetius se v neděli 4. ledna 2026 pozdě večer (kolem 22:45 UT) dostane při pohledu ze střední Evropy před hvězdu UCAC4 541-004490 ze souhvězdí Berana, která má jasnost 11,9 mag. Zákryt se odehraje ve výšce 32° nad západojihozápadním obzorem (A=259°). Předpověď pro složku Menoetius udává trvání zákrytu na centrální linii 29,7 s a pokles jasu 3,6 mag.
Jak je patrné z připojené předpovědi (IBEROC) prochází 171 km široký stín planetky z jihu na sever západně od Česka. Poté co překoná Středozemní moře má procházet východní částí Francie, protnout Německo a pokračovat po východním okraji Skandinávie a Baltským mořem do Finska.
Stín hlavní složky, Patroclus, je posunut více východně. Našeho území se podle předpovědi dotkne pouze na samém východě. Stín široký 240 km přijde z Chorvatska, bude kopírovat hranici Rakouska s Maďarskem, pak Česka se Slovenskem (na Slovenské straně) a odejde směrem na sever Polska.
Výše uvedená předpověď nás tedy staví prakticky přesně do ne příliš nadějné oblasti mezi dvojici stínů obou složek. Na stránkách mise Lucy je však zpracována její další, snad ještě přesnější varianta.
Mapa ukazuje optimističtější aktuální predikci pro západní polovinu Čech. Stopy stínu odpovídají složce Patroclus (modrá barva časových stop celých minut na centrální linii stínu) a Menoetius (zelená barva) založených na pozicích Gaia eDR3 pro hvězdu, opravenou pro aktuální paralaxu a správný vlastní pohyb. Předpověď by měla mít napříč stínem nejistotu 1-sigma 9,1 km a 1-sigma v pohybu stínu (v čase) 1,0 s.
Ať už předpověď potvrdí skutečný průběh stínů složek dvojplanetky jakkoli, bude každé kvalitně provedené pozorování přínosem (včetně negativních výsledků). Již v čase Vánoc bylo ke sledování úkazu přihlášeno 34 stanic z celé Evropy počínaje Velkou Británií a Španělskem na západě, přes Francii, Belgii, Holandsko, Švýcarsko, Německo až po Slovensko, Polsko a Bělorusko na východě. Samostatně jsem si nechal Českou republiku, jejíž pozorovatelé se samozřejmě hodlají do sledování zajímavého úkazu také zapojit. Aktuálně je přihlášeno sedm stanic. Věřím, že s postupem času toto číslo ještě naroste.