Země, ač jen jako jedna z menších planet Sluneční soustavy, svou gravitací občas dokáže určitým způsobem zachytit a na své oběžné dráze udržet nějaké drobné těleso charakteru planetky. Těmto specifickým přirozeným družicím astronomové říkají kvaziměsíc. Za kvaziměsíc je považován objekt v případě, že obíhá spolu se Zemí kolem Slunce a v průběhu toho ještě stihne jednou oběhnout i kolem ní, ale v „uctivější vzdálenosti“ než běžný Měsíc. V obíhání kolem Slunce je sice nepatrný rozdíl, ale jen v rámci hodin, takže oběžná doba kolem Slunce je u Země i kvaziměsíce v podstatě stejná.
Letos v březnu právě těleso s výše popsanou charakteristikou dráhy poprvé zaznamenala observatoř Pan-STARS, která leží na vrcholu vulkánu Haleakalā na Havaji. Zaznamenaly jej ale ještě i další dvě observatoře v Arizoně. Oficiálně zaregistrováno bylo pak 1. dubna 2023 s označením 2023 FW13.
Ukázalo se, že nově objevená planetka se pohybuje zcela specifickým způsobem a Zemi během její roční dráhy kolem Slunce doprovází právě výše popsaným způsobem charakteristickým pro pohyb kvaziměsíců.
Odhadem 15metrový objekt každopádně ovlivňuje gravitační síla naší planety jen velmi málo, ale i to stačí k tomu, aby během své oběžné dráhy kolem Slunce planetka 2023 FW13 obíhala současně i Zemi. Na této své dráze se ale k naší planetě přibližuje jen velice odtažitě. Nejtěsněji se přibližuje jen na vzdálenost nepatrně méně než 10 milionů kilometrů. Pro srovnání, náš Měsíc má průměr 3474 km a v nejbližším bodě své oběžné dráhy se nachází ve vzdálenosti 356 tisíc km a jednou nás obkrouží za přibližně 27,3 dne.
Obecně jsou dráhy tzv. kvazisatelitů nestabilní. Někteří vědci odhadují, že se bude 2023 FW13 okolo Země pohybovat až do roku 3700. V její „blízkosti“ se podle odborníků vyskytuje už od roku 100 př. n. l. Pokud jsou výpočty správné, půjde o dosud nejstabilnější odhalený kvazisatelit Země. Obvykle jsou kvaziměsíce výrazně méně „trvanlivé“.
Podobných těles známe už více než desítku a může se potencionálně jednat o velice zajímavé objekty. Např. u kvaziměsíce Kamo´oalewa, objeveného v roce 2016, ukázala spektrální analýza podobnost s měsíčními křemičitany. Mohlo by se tak jednat o první známý asteroid, který je úlomkem našeho Měsíce.
Výzkum těchto blízkozemních těles je ale, možná překvapivě, velmi náročný. Jsou to prakticky ve všech známých případech velice malé objekty s rozměry v řádu jednotek metrů, které je možné studovat pouze těmi největšími dalekohledy. Bylo by proto žádoucí, dočkat se mise, která by některý z těchto zajímavých kvaziměsíců navštívila a prostudovala zblízka. Na to, zda se skutečně něco podobného podaří realizovat, si ale budeme muset ještě nějaký čas počkat.