Dave Herald na začátku nového roku zveřejnil jakousi trojstatistiku porovnávající výsledky zákrytářských pozorování v roce 2020 a 2024. Zaměřil se na tři podstatné parametry našich sledování. V první části tabulky jsou hodnoty srovnávající počty měření s ohledem na průměr planetek. Ve druhé partii je provedeno rozčlenění vztahující se k poklesu jasnosti v okamžiku zákrytu. Poslední část je pak věnována počtu získaných tětiv v rámci jednotlivých úkazů.
Tabulky přetiskuji bez jakéhokoli zásahu. Obsahují data rozdělená do tří výše zmíněných kategorií. Po řádcích je rozřazují pro svět a pak pro oblasti Austrálie, východní Asie, Evropa, Severní Amerika a Jižní Amerika. Bohužel loňská tabulka ještě není zcela kompletní, ale jak si přečtete níže, pro vyvození obecného pohledu na vývoj pozorování zákrytů hvězd planetkami to nemá zásadní vliv. Trendy jsou jednoznačné. A k jakým závěrům tedy D. Herald dospěl?
Všichni, kdo se zabývají průběžnou kontrolou či následným zpracováváním získaných výsledků se musí vyrovnávat s nebývalým objemem dat. Z toho následně pramení řada skutečností, ale také problémů. Za zdůraznění stojí následující:
Počet zákrytů hvězd planetkami u úkazů, kdy má planetka průměr větší než 50 km se prakticky nezměnil.
Počet zákrytů hvězd planetkami s průměrem pod 10 km se radikálně změnil z hodnot téměř nulových na počty skutečně obrovské. Jedná se o šestnáctinásobný nárůst. A až bude uzavřena statistika roku 2024 pro Evropu a Severní Ameriku, očekávám, že nárůst bude atakovat až hodnotu dvacetinásobnou.
Zvýšení počtu zákrytů hvězd planetkami s průměry 10 až 20 km se pohybuje kolem pětinásobku.
Z uvedeného je zřejmé, že obrovský nárůst objemu dat mají na svědomí malé planetky. Na jejich obranu je nutno hned na úvod zmínit, že čím menší je zakrývaná planetka, tím zajímavější (přínosnější) je astrometrický přínos provedeného pozorování. Jinými slovy obecně platí, že pro přesnou astrometrii platí, že malé je dobré a velké je horší až špatné.
Další oblastí, které je nutno věnovat pozornost je počet tětiv získávaných v rámci jednotlivých úkazů. V roce 2024 bylo 77 % událostí změřeno v rámci získání jediné tětivy. O čtyři roky dříve takových sledování bylo 62 %. Pokud se zaměříme na počet úkazů, při nichž byly získány čtyři a více tětiv, je jejich zastoupení nižší. U úkazů s dvěmi až třemi tětivami činí nárůst 1,6násobek. Počet případů s jediným pozitivním měřením ovšem narostl trojnásobně a po dokončení statistického zpracování především pro Severní Ameriku, se dá očekávat, že se dostaneme až na čtyřnásobek.
Uvedená čísla jednoznačně říkají, že narůstající problém s pracovní zátěží zpracovatelů, s nímž se potýkáme, je dán stále sílící záplavou pozorování zákrytů malými tělesy při získávání jediné tětivy.
Takže na závěr několik úvah k dalšímu přemýšlení. Pokud bychom přestali zpracovávat úkazy získané s pouze jedinou tětivou, tedy 77 % úkazů by rázem odpadlo. Z pohledu čistě pracovního vytížení je problém vyřešen. Tak jednoduché to ale samozřejmě není.
- Jak již bylo uvedeno výše, astrometrie malých planetek má velmi vysokou přesnost. Čím menší planetka, tím vyšší přesnost. Takže pro astrometrii mají malé planetky vysokou prioritu.
- Satelity planetek. Za posledních 12 měsíců se podařilo získat hned několik zajímavých objevů. Tři jsou aktuálně postoupeny CBET a minimálně ještě jeden, možná i dva, k dalšímu řešení. Statistické zpracování zatím sice ještě není dostatečně prokazatelné, ale na druhou stranu je zřejmé, že objevy se provádějí v rámci sledování malých objektů (cca 10 km a méně).
Uvedené tak jednoznačně znamená, že vyloučení zpracovávání úkazů týkajících se malých těles a samostatných tětiv by vedlo ke snížení hodnoty našich měření a výrazně by se snížila pravděpodobnost objevů satelitů planetek. To samozřejmě není to, co bych chtěl navrhovat.
Obecný závěr mých myšlenek je tedy následující: Jsou způsoby zpracování měření časů zákrytů hvězd planetkami vyvinuté před 10 až 15 roky pro dnes získávaná pozorování stále relevantní s ohledem na stále narůstající zátěž zpracovatelů. Existuje způsob, jak k dnes získávaným datům přistupovat efektivněji?
Určitě by stálo za to, se nad otázkou, položenou D. Heraldem, začít více zamýšlet.