S odstupem pouhého půl roku bylo možné spatřit z území Mexika dvě sluneční zatmění. K prvnímu bylo nutno vyjet 14. října 2023 do oblasti Yukatánu a druhé svou totalitou protínalo 8. dubna 2024 severní oblast přiléhající ke Spojeným státům. Měl jsem to štěstí, že jsem v obou případech byl ve správný čas na správném místě.
K podzimnímu prstencovému zatmění jsme z rokycanské hvězdárny vyjížděli v rámci třináctičlenné skupiny. Cesta byla naplánována jako turistická v délce trvání 16 dnů se startem i cílem ve městě Cancún. Mnohá zastavení, převážně na jednotlivých archeologických likalitách, byla vybírána často i s ohledem na jejich astronomický význam. Jako ukázku lze jmenovat světoznámý areál Chichen Itzá s velkou Kukulkánovou pyramidou a Observatoří Caracol. O něco méně známé, ale ani zdaleka ne méně astronomický významné, jsou stavby severně od Méridy na nalezišti Dzibilchaltún. Svou velikostí nás zaskočily Kouzelníkova pyramida v Uxmalu i celý přiléhající rozáhlý komplex. Za zmínku jistě stojí i zastávka v oblasti města Villahermosa na jižním břehu Mexického zálivu, kde jsme v parku La Venta obdivovali olmécké obří kamenné hlavy. Dalším vrcholem naší cesty se stala lokality Palenque s Chrámem nápisů v jehož útrobách bylo nalezeno víko sarkofágu „s kosmonoutem“, které proslavil E. Däniken. Ani zde samozřejmě nechybí komplex hvězdárny. Zpět do Cancúnu jsme se pak vraceli podél hranic s Guatemalou a Belize (archeologické zóny Becán, Kohunlich). Tečkou na našem okruhu se stal světoznámý archeopark Tulum vypínající se na skalnatém břehu omývaném Atlantickým oceánem. A ani všechny výše vyjmenované lokality nejsou kompletním seznamem navštívených zajímavých míst.
Hlavním cílem naší výpravy ale bylo sledování prstencového zatmění Slunce. S ohledem na dlouhodobou statistiku předpovědi počasí jsme si jako pozorovací oblast vybrali město Campeche. Původně jsme počítali s výjezdem několik kilometrů severovýchodně od města, abychom se dostali prakticky přesně na linii osy zatmění. S ohledem na nejisté počasí jsme však nakonec dali přednost rovné terase na střeše našeho hotelu Maya Campeche. Vlastní pozorování bylo lehce dramatické, neboť mraky se nad námi protrhaly až skutečně velice těsně, v řádu jednotek minut, před maximální fází prstencového zatmění. Úkaz se k naší úlevě podařilo úspěšně napozorovat, což dokumentují připojené snímky.
Ještě, z astronomického pohledu, zajímavějším, byl náš jarní výjezd, tentokrát do severního Mexika. Suché, vysoko položené oblasti tzv. stříbrných měst nás zavedly do zcela jiného světa. Pouhé tři dny před zatměním jsme přistáli v Monterrey a co nejrychleji bylo nutno se dostat do asi třista kilometrů vzdáleného Torreónu, které jsme si vybrali jako základnu pro sledování úplného zatmění. Volba samozřejmě opět vycházela z ideální dlouhodobé předpovědi. Torreón je město o němž se psalo, že v průběhu roku je v něm 360 slunečných dnů. Jak se ukázalo v reálu, vybrali jsme si jeden z těch zbylých pěti.
V praxi to znamenalo stanovit operativně novou lokalitu, kde by byla větší pravděpodobnost jasné oblohy. Volba padla pro prozkoumání několika nezávislých předpovědí počasí, na město Durango. Vyjížděli jsme ve tři hodiny ráno a nakonec jsme za svítání skončili na parkovišti u benzínové stanice západně od Duranga. Ukázalo se, že to bylo naprosto správné rozhodnutí. Situaci nám sice komplikoval mimořádně silný vítr, ale obloha spolupracovala, což bylo to nejdůležitější. Celou totalitu v trvání 3 minuty a 55 sekund jsme si užili prakticky za vymetené oblohy.
V následujících dnech jsme se postupně přesouvali stále více na jih. Našimi hlavními zastávkami se stala města, která zbohatla především na těžbě stříbra.
Jednalo se o Zacatecas a Guanajuata, která návštěvníky udivují svou honosností staveb a četnými kostely a katedrálami. Posledním cílem před dojezdem do hlavního města Mexico-City byla i tentokrát jedna ze starých památek – toltécké sídliště Coatepantli v Tule, známé gigantickými kamennými sochami bojovníků. Závěr kratší, desetidenní, jarní cesty byl opět impozantní. Návštěva areálu Teotihuacan s pyramidami Opeřeného hada a Sluneční a Měsíční pyramidou byly nezapomenutelnou tečkou za našimi putováními Mexikem.
Dvě úspěšné cesty přes Atlantik nám umožnily nejen spatřit dvě nádherná zatmění, ale také poznat úžasné památky, které nám zanechaly dávné civilizace Májů, Aztéků a Olméků.