Dvacet sedm tipů, čtyři úspěchy

Již před nějakým časem jsem se v rámci Zákrytového zpravodaje rozhodl změnit dlouhá léta zavedenou rubriku Zákrytářská obloha, v níž se objevoval výběr jak totálních zákrytů hvězd Měsícem, upozornění na tečné zákryty a v neposlední řadě i větší počet (někdy počítaný až na desítky úkazů) předpovědí zákrytů hvězd planetkami. Ke změně jsem přistoupil počínaje kalendářním rokem 2023. Na každý měsíc je od té doby vytipován (snad) ten nejzajímavější zákrytářský úkaz. Rozhodnutí bylo ryze pragmatické. Úzká skupina zákrytářů, kteří se této problematice věnují dlouhodobě, si vystačí s přehršlí předpovědí dostupných na internetu. Současně ale statistiky ukazovaly, že soustředit se na nadějný úkaz a pokusit se pro jeho sledování získat co největší počet pozorovatelů, je tou nejjistější cestou k získání pozitivních výsledků. Je nutné si uvědomit, že výše zmíněné zarputilé pozorovatele planetkových zákrytů lze snadno spočítat na prstech na rukou, ale Zákrytový zpravodaj dostává několik desítek zájemců o tento obor, kteří jsou po většinu času neaktivní, ale….. Toto byl pokus, jak i je přivést, byť i jen k výjimečným, pozorováním. Nakolik se tento záměr povedl, je nyní, po roce a půl, již možné posoudit.

Od ledna 2023 do letošní poloviny roku jsem vybral postupně 27 úkazů. Z toho 17 připadá na rok 2023 a zbylých deset na první pololetí 2024. Při zpětném pohledu je patrné, že výběr byl různorodý. Někdy převážila jasnost zakrývané hvězdy a tím pádem i dostupnost úkazu pro pozorovatele bez speciální výbavy. Jindy jsem zvolil „obtížný“ úkaz, vhodný pouze pro zkušené astronomy. Hlavní slovo ale, jak už je to v astronomii obvyklé, mělo počasí. Jeho nepředvídatelnost zmařila řadu připravených sledování.

Vybrané úkazy jsou seřazeny, s ohledem na posloupnost času, v připojené tabulce. Ta obsahuje datum úkazu, číslo a jméno zakrývající planetky a údaj o počtu pozorovatelů i s dodatkem kolik z nich bylo z Česka. Poslední dva sloupce pak udávají množství získaných tětiv, opět rozdělených na celkový počet a těch „našich“. V posledním sloupci je prostá soupiska států, jejichž pozorovatelé se na sledování úkazů podíleli.

Co tedy z tabulky plyne? Především samozřejmě ve střední Evropě nevyzpytatelný vliv nejistého počasí. Ve třinácti případech (tedy téměř polovině) naši  pozorovatelé  nedostali  vůbec  šanci  a  v několika  dalších  se  při  sledování zadařilo jen na jednom či dvou místech. Řada připravených pozorovatelů vyšla „díky“ oblačnosti naprázdno. Další zjištění také není nijak překvapivé. V případech, kdy do výběru byly zařazeny planetky s vysokými čísly, jinými slovy malé planetky s úzkou šíří stopy, bylo velice problematické jejich dráhy pokrýt. Důvodem zařazení byla ve všech případech příznivá jasnost zakrývané hvězdy, ale jedinou šancí na úspěch v těchto situacích by byl výjezd pokud možno i co nejpočetnější skupiny pozorovatelů. A takové ambice zatím ve větší míře nemáme.

Určitým zklamáním pak jsou pro mě i jména našich zúčastněných pozorovatelů. Z dvanácti jmen je minimálně osm ze skupiny „starých“ zákrytářů. V určitém ohledu za nováčky lze považovat Miroslava Poláčka a Josefa Hanuše. Ti už na svém kontě nějaká zákrytářská pozorování mají, ale k typickým pravidelným pozorovatelům ještě stále nepatří. Úplnými nováčky jsou tak pouze Lukáš Winkler a Michal Polák, kteří sledovali březnový zákryt hvězdy planetkou Oersted.

Přesto lze, myslím, hovořit o úspěchu. Celkově se podařilo získat čtyřicet pět pozorování v rámci čtrnácti úkazů. Pozitivních tětiv z Česka bylo pořízeno  třicet sedm, což také není ani zdaleka zanedbatelné číslo. Pokud se zaměříme na konkrétní pozorovatele, je bezkonkurenční jedničkou Jiří Kubánek, který má na kontě třináct zápisů. Se značným odstupem pak se čtyřmi pozorováními je skupina Sikač, Rottenborn, Halíř a Polák J. Jen o jedno měření méně pak mají Mánek, Janík a Poláček. Jedním sledováním se zapojili zbylí čtyři, Zelený, Hanuš, Winkler a Polák M.

Za samostatnou zmínku pak určitě stojí v nadpisu zmíněné čtyři případy, při jejichž sledování přálo počasí a česká stopa se u nich zapsala zcela jednoznačně. Vzhledem k tomu, že často tvrdím, že jeden obrázek řekne více než několik odstavců textu, budu se touto poučkou snažit řídit i tentokrát a připojil jsem u všech čtyř případů jejich zpracování v grafické podobě.

V rámci jediného úkazu, spadajícího do roku 2023, se sedm našich pozorovatelů zapojilo 12. září ráno do sledování zákrytu hvězdy UCAC4 485-010193 planetkou (173) Ino. S potěšením lze konstatovat, že všichni získali pozitivní měření. Krom toho bylo možné využít i další tři tětivy z Polska a jednu ze Slovenska. Pro planetku Ino existuje také model DAMIT ♯6913, který do zpracovaných výsledků, jak je patrné z obrázku, velice dobře zapadl.

První polovina roku 2024 se však ukázala být ještě produktivnější. Hned 27. ledna se pět českých pozitivních pozorování stalo základem získání představy o tvaru planetky (344) Desiderata když zakryla hvězdu UCAC4 657-052122. Poslední šestou tětivu dodal z Německa O. Kloes, Většina zákrytů sice byla sledována v severní polovině profilu, ale i to stačilo k velice dobrému stanovení rozměrů elipsy profilu 122,7 x 105,5 km.

Minimálně co do počtu zapojených astronomů z Česka se nejúspěšnějším úkazem z popisované čtveřice stal zákryt hvězdy TYC 738-01644-1 planetkou (16583) Oersted, k němuž došlo večer 3. března 2024. Sledování se zúčastnilo čtrnáct astronomů, z čehož jen jediné pozorování bylo negativní. Smůla padla na jednoho ze dvou Lotyšských pozorovatelů. Ale i jeho sledování se ukázalo být velice užitečným, neboť vymezovalo na západní straně profil asteroidu. Zbylých třináct pozorování bylo pozitivních a z toho dvanáct se povedlo pořídit z Česka. Jak je patrné z připojeného grafu, bylo pokrytí planetky tentokrát rozvrstveno skutečně perfektně. J. Kubánkovi se dokonce u východního okraje podařil tečný zákryt (dvě tětivy č. 15 a 16). Kladně lze tento úkaz hodnotit i s ohledem na zapojení nových či dlouhodobě méně aktivních pozorovatelů.

Získané měření je o to cennější, že se jedná o relativně malou planetku s rozměry 26,1 x 16,6 km, která byla prostřednictvím zákrytu sledována poprvé. Právě vysoký počet získaných tětiv pak navíc přispěl k tomu, že udávaná nejistota uvedených rozměrů je skutečně až neuvěřitelně malá.

Zatím posledního úspěšného pozorování spojeného s „úkazem měsíce“ jsme se dočkali před necelým měsícem. Na začátku června (5. 6. 2024) planetka (589) Croatia zakryla hvězdu UCAC4 412-109103. V současné chvíli existuje pouze předběžné zpracování, ale i to již dnes svědčí o zajímavém výsledku. V tuto chvíli je v SODISu zaregistrováno sedm měření, přičemž všechna jsou pozitivní. Pět z nich náleží Čechům a další dvě pocházejí ze Slovenska. I v tomto případě se podařilo velice zajímavě rozložit tětivy po většině profilu planetky a eliptický profil 103,9 x 64,7 km je určen s dobrou přesností.

Lze si jen přát, aby se dařilo vybírat ty správné úkazy měsíce a především, aby se do jejich sledování zapojovalo čím dál více stávajících i nových zákrytářů.