Co že to dnes nabízíme oblíbeným sloganem „Dva v jednom“? Přeci dva tečné zákryty hvězd Měsíce během jediného dne! Nebylo by to sice poprvé. Na druhou stranu je ale nutné říci, že tak běžná záležitost to také není. Podařilo se to premiérově a zatím také naposled před téměř už dvaceti roky. A věřím, že všichni zúčastnění by vám potvrdili, že to stálo za to.
Tím významným dnem bylo pondělí 30. září 2002. Z kazašského kosmodromu Bajkonur vzlétla směrem k Mezinárodní vesmírné stanici ruská raketa Sojuz-TMA-1 s dvěma Rusy a jedním Belgičanem na palubě, naše vláda zpřísnila podmínky pro zpětné vyplácení sociálních dávek a v předposledním kole základních skupin Ligy mistrů si Rosický troufl ve službách Borussie Dortmund na penaltu v zápase proti Arsenalu.
A tento den také časně ráno vyrazilo několik aut z Plzně a Rokycan směrem na Písek. Cílem všech pasažérů bylo sledovat tečný zákryt hvězdy katalogově označené číslem 1055, o jasnosti 5,7 mag u severního okraje Měsíce. Úkaz měl ideální parametry. Odehrával se ve výšce 61° nad jihovýchodním obzorem a ke škrtnutí hvězdy o severní vrcholky lunárních hor mělo dojít krátce po poslední čtvrti, více než 7,5° od osvětleného severního růžku couvajícího Měsíce. Určitou vadou na kráse se stala neproniknutelně hustá mlha s dohledností maximálně desítek metrů, v níž jsme u Písku odbočovali na vedlejší silnici, která nás měla dovést k nedaleké obci Kluky.
Nakonec se na místě sešlo čtrnáct pozorovatelů, kteří se rozmístili podle předem připraveného plánu a k údivu všech začalo postupně spolupracovat i počasí. Zpočátku jen kolem zenitu se začaly objevovat hvězdy a mlha rychle klesala. Úkaz se odehrával vysoko (h=61°) nad jihovýchodem a to naši výpravu zachránilo. Krátce po šesté ráno letního času se hvězda 1055 o jasnosti 5,7 mag začala skrývat a objevovat za nerovnostmi severního neosvětleného okraje Měsíce.
Celkový výsledek byl úžasný. Z rozmístěných čtrnácti stanic byly dvě mimo stín a sledovaly pouze těsný apuls a v jednom případě zhatil sledování slabý dalekohled. Zbylým jedenácti stanovištím se povedlo zachytit neuvěřitelných 71 kontaktů. Výsledný profil daný 36 vstupy a 35 výstupy je zřejmý z připojeného obrázku. Na tom nejsprávnějším místě byl jednoznačně pan Brichta, který si užil v rychlém sledu sedm pohasnutí a sedm rozsvícení hvězdy a teprve osmý zákryt na jeho stanovišti trval něco kolem deseti sekund. Tento úžasný výsledek nás jednoznačně navnadil na další pokračování tentýž den večer.
Předpověď byla opět úžasná – ve 23:33:32 UT dojde k tečnému zákrytu hvězdy 1170 o jasnosti 3,6 mag. Rohový úhel u severního růžku 11,3° v tmavé části kotoučku pozorování také nahrával. Couvající Měsíc kolem poslední čtvrti oproti ránu jen nepatrně zmenšil podíl osvětleného povrchu. Určitým problémem byla pouze výška úkazu, tentokrát jen 12° nad východoseverovýchodem, ale dostatečnou kompenzací se ukázala být výše uvedená jasnost stálice. Rozhodujícím faktorem se tak stalo pouze počasí, a to k nám bylo více než milosrdné. Jasná obloha až k východnímu obzoru neměla chybu.
Skupina natěšených pozorovatelů se v podvečer sešla na hvězdárně v Plzni, kde byla ve vybrané oblasti u vesničky Pláň na Plzni severu, kousek východně od hlavní silnice Plzeň – Karlovy Vary, rozdělena pozorovací stanoviště. Pozitivní nálada skupiny je patrná z pořízené fotografie.
Zleva Petr Eret, Ondra Trnka, Jirka Polák, Ota Šándor, Michal Rottenborn, Vlaďka Lukešová, Rosťa Medlín, Tomáš Janík, Martin Adamovský, Marek Česal, Zdeněk Brichta, Lumír Honzík a Pepa Jíra.
S dostatečným předstihem vyrazila početná kolona aut. Na jejich palubě tentokrát bylo šestnáct pozorovatelů s jejich technikou. Skupina se rozmístila dle plánu podél hlavní silnice, od vesnice Krsy přes západní okraj Štipoklas, Pláň až po Budeč.
Na třech stanovištích se nepodařilo získat zpracovatelné výsledky. Zato zbylá síť pozorovatelů si užila. Celkově bylo změřeno 88 kontaktů. Z toho bylo 42 vstupů, stejný počet výstupů, a navíc čtyři bliknutí. Vítězem nepsané soutěže o nejexponovanější pozorovací stanoviště s největším počtem kontaktů, se tentokrát stal Jirka Polák s počtem 14. Výsledný profil je patrný na připojeném obrázku. Jména pod hlavičkou obrázku odpovídají profilům zdola nahoru.
Od popsané události uběhlo téměř dvacet let. Do současnosti se nám podařilo od té doby úspěšně odpozorovat ještě několik tečných zákrytů, ale zájem o tento typ pozorování mezitím opadl a dnes se jedná už spíš o zajímavou zábavu. Významně se také obměnily technické možnosti. Zatímco 30. září 2002 se měření prováděla až na dvě výjimky (Šmíd, Šándor) vizuálně, dnes by se mohl poměr obrátit.
Ale dost vzpomínání. Co nás tedy čeká? V sobotu 19. února 2022 v čase 1:25:35 UT se o Měsíc otře při pohledu z těch správných míst ve střední Evropě hvězda 1733 o jasnosti 5,4 mag. Stálice se k Měsíci přiblíží u neosvětleného jižního okraje 19,4° od osvětleného, bohužel špatně patrného rohu. Náš soused bude v tom čase totiž pouhých dva a půl dne po úplňku. Naopak kladem je příjemná výška 44° nad jihem (A=185°). Na úspěšné sledování by měl teoreticky stačit i dalekohled s průměrem objektivu 5 cm a jistotou bude průměr 10 cm.
Profil příslušné okrajové části Měsíce je velice zajímavě členitý a dává příležitost spatřit řadu vstupů a výstupů, potažmo bliknutí na samé špici terénních nerovností (viz připojený obrázek) a to na různých místech v širokém rozpětí hloubek profilu od +4,5 km až po -8,5 km. V jaké hloubce nejlépe vytipovat stanoviště napovídá levý okraj obrázku, kde je schematicky ukázán počet kontaktů v dané hloubce profilu.
Jižní hranice stínu prochází naším územím od Ašského výběžku až po jihočeský Krumlov. Jako oblast pro případné postavení linie pozorovatelů se nabízí okolí městečka Stod. Na obrázku je zeleně vyznačena nulová linie zákrytu a šedé čáry ukazují oblast +4,5 až -8,5 km.
O dvacet jedna hodiny později (bez deseti minut) a o několik desítek kilometrů jinde čeká na pozorovatele další zajímavý tečný zákryt. Ve 22:17:25 UT se k Měsíci opět na jihu přiblíží hvězda s označením 1825 a o jasnosti 5,9 mag. Za necelý den se výrazně nezmění vzhled Měsíce, který se pouze o rozdílové hodiny vzdálí od úplňku. Fáze tak zůstává prakticky stejná. Něco jiného je to s ohledem na jeho pozici na obloze. 
Měsíc nad ránem zapadl a nyní už zase pomalu stoupá nad jihovýchodním horizontem. V čase zákrytu bude 21° vysoko v azimutu 121°. Proměnil se i jeho profil (viz obrázek). Nejzajímavější oblasti profilu lze najít v rozmezí hloubek +1 km až -4 km. Trochu větším problémem může být rohový úhel, který je 12,8S a tím pádem se dostává blíž k osvětlené části Měsíce, než tomu bylo u ranního úkazu.
Jižní linie hranice stínu tentokrát prochází prakticky celou republikou po linii vytyčené městy Most – Neratovice – Přerov – Vsetín. Na připojené mapce je detail oblasti kolem Nové Vsi (severně od Prahy). Zelená linie ukazuje nulovou hranici zákrytu a dvě šedé linie jsou ve vzdálenosti +1 km a – 4 km.
Pokud letošní, zatím trvale velice nepříznivé, počasí dovolí, určitě by stálo za to pokusit se zopakovat dvojité pozorování z roku 2002 (opět ty dvojky). Pokud byste měli chuť se připojit, ozvěte se pro bližší informace na mail Hvězdárny v Rokycanech a Plzni hvezdarna@hvr.cz .