Na stránkách Zákrytového zpravodaje jsme se již dříve věnovali velkému úspěchu agentury NASA, která minulý rok uskutečnila, jako první, pokus ohledně planetární obrany. Přibližně půltunová sonda DART se 27. října 2022 řízeně srazila s měsíčkem blízkozemní planetky Didymos, který se jmenuje Dimorphos, objektem o průměru kolem 162 m. Vlastní kolizi, a především pak její následky, sledovala řada světových observatoří. Zachytily náhlé zjasnění systému, nově vytvořený ohon tvořený vyvržením prachu, a dokonce změřily i změnu dráhy, kterou náraz sondy DART způsobil.
Necelé tři měsíce po kolizi‚ 19. prosince 2022, se na Didymos, respektive Dimorphos, detailně opět podíval i Hubbleův vesmírný dalekohled a pořídil sérii snímků.
Astronomové využili mimořádnou citlivost přístrojů HST a objevili roj balvanů, které byly pravděpodobně setřeseny ze zasaženého objektu. Na obrázcích odborníci napočítali 37 balvanů, volně vržených do prostoru, o velikosti od jednoho do sedmi metrů. Jednotlivé kameny se vzdalují od zasaženého měsíčku rychlostí mírně přesahující tři čtvrtě kilometru za hodinu. Celková hmotnost všech detekovaných úlomků byla odhadnuta na asi 0,1 % hmotnosti celého měsíčku Dimorphos.
Pozorované balvany s největší pravděpodobností ale nejsou rozbité kusy drobného měsíčku vyvržené přímo z místa nárazu. Přepokládá se, že to jsou kameny, které volně ležely na povrchu tělesa a při nárazu byly odmrštěny do prostoru. Struktura tělesa, patrná z posledních snímků pořízených sondou DART před dopadem, tomu jen nahrává. Zdá se, že volných kamenů bylo na povrchu dostatek. David Jewitt z Kalifornské univerzity v Los Angeles, planetární vědec, který s využitím snímků pořizovaných HST sleduje změny v systému Didymos – Dimorphos, usuzuje, že dopad setřásl přibližně dvě procenta balvanů z povrchu měsíčku.
Vlastní mechanizmus vyvržení balvanů z povrchu zatím není zcela jasný. Mohly být součástí vyvrženého oblaku, který byl vyfotografován Hubbleem a dalšími observatořemi bezprostředně po srážce. Ve hře je ale i možnost, že měsíčkem zarezonovala seismická vlna způsobená dopadem – jako úder kladivem do zvonu – a tento otřes vyvrhl do prostoru povrchovou suť.
Objevení balvanů také nepřímo dává odborníkům možnost odhadnout velikost impaktního kráteru vytvořeného sondou DART. Lze očekávat, že na měsíčku se vytvořil kráter o průměru kolem 50 metrů. Jaká je skutečnost a zda se tento předpoklad potvrdí, uvidíme snad v prosinci 2026, až se k systému Didymos – Dimorphos přiblíží sonda Hera. Jedná se o doprovodnou misi k projektu DART, kterou připravuje Evropská kosmická agentura. Jejím úkolem bude nejen detailně nafotit vzniklý kráter, ale ukáže nám i změny ve struktuře celého zasaženého tělesa.
Dnes si představujeme, že se měsíček Dimorphos mohl zformovat před dlouhou dobou z materiálu, který do vesmíru vyvrhl větší asteroid Didymos. Mateřské těleso se mohlo z nějakého důvodu roztočit příliš rychle, nebo mohlo ztratit materiál při letmém střetu s jiným objektem. Vyvržená hmota vytvořila prstenec, který gravitačně splynul a vytvořil Dimorphos. To by z ní udělalo létající hromadu kamenných trosek, volně držených pohromadě relativně slabým tahem gravitace. Vnitřek proto pravděpodobně není pevný, ale má strukturu spíše jako hrozen. Zda tato představa odpovídá skutečnosti, se můžeme dozvědět již zanedlouho a přispět k tomu může i budoucí sledování toho, jak se budou chovat úlomky vyvržené do okolí měsíčku Dimorphos.