Ve středu ráno 24. listopadu 2021 odstartovala prostřednictvím rakety Falcon 9 sonda, jejímž cílem je zjistit, zda je lidstvo schopno nějakým způsobem změnit pohyb vesmírného tělesa, které by mohlo ohrožovat Zemi.
Americká mise DART (Double Asteroid Redirection Test) si klade za úkol narazit se sondou do malého měsíce planetky Didymos a ověřit tak, zda je možné podobnou metodou odklonit planetku, u které hrozí kolize se Zemí. Po nárazu do měsíce budou vědci zkoumat efekt, jaký měla sonda na jeho oběžnou dráhu. Následně by měla Didymos navštívit také evropská sonda Hera, která bude mít za úkol zjistit více o následcích předchozí řízené kolize.
Podle našich dosavadních znalostí je planetka Didymos téměř kulatý objekt s průměrem kolem 0,8 kilometru, který obíhá Slunce ve vzdálenosti mezi 1,01 a 1,64 au. U planetky byl v dubnu 1996 objeven přirozený satelit. Na jeho sledování a získávání přesnějších údajů o něm se v roce 2003 podílel nemalou měrou i českým astronom Petr Pravec. Tento malý měsíc byl pojmenován Dimorphos (někdy také jako Didymoon). Jeho průměr je přibližně 150 metrů a právě tento drobný satelit je cílem sondy DART.
V okamžiku, kdy byl tento pár vybrán jako cíl mise DART, je tomuto systému, přibližně od roku 2015, věnována ještě větší pozornost. Projekt DART je první misí, která v praxi předvede jednu z navrhovaných technik obrany naší planety – změny pohybu planetky kinetickým nárazem. Jde o zasažení satelitu Dimorphos kosmickým aparátem s cílem ovlivnit jeho let, byť pouze zcela nepatrně. Hlavní část sondy DART má velikost malého auta s přidanými solárními panely. Sonda celkově váží zhruba 499 kg. Letový plán sondy, včetně předpokládaných datumů, je zřejmý z připojeného obrázku.
Dvojplanetka byla vybrána proto, že svou velikostí odpovídá rozměrům asteroidů, které by v případě srážky se Zemí už mohly pro naši planetu a především život na ní znamenat již velké riziko. „Čím menší jsou, tím více asteroidů se kolem nás nachází, ale s tím, jak se jejich velikost zmenšuje, ubývá také energie, kterou v sobě nesou,“ vysvětlil Donovan Mathias z NASA Ames.
Podle modelů jeho týmu je nejvyšší šance, že Zemi zasáhne planetka o průměru 100 až 200 metrů. Menší objekty se většinou rozpadnou na malé, neškodné kusy a shoří v atmosféře. Velké asteroidy jsou pak, co se týče těsných průchodů kolem Země spíše výjimečné, a zároveň je lze snadněji s dostatečným předstihem pozorovat.
Vědci předpokládají, že DART po nárazu změní rychlost planetky o pouhý 1 milimetr za sekundu, což odpovídá asi 0,003 km za hodinu. Taková změna ovlivní dráhu měsíčku skutečně pouze zcela zanedbatelně. Odchylka by ale i přesto měla být měřitelná a ukáže nám, jak tento způsob bude či nebude fungovat. Pokud totiž jednou, až se nám na kolizní dráhu vstříc Zemi vydá nějaký reálný asteroid, budou se nám získané zkušenosti hodit. Pokud se nám pak podaří obdobný zásah planetky roky před předpokládanou srážkou se Zemí, může to vést k záchraně planety.
Pokud jsou naše informace správné, nehrozí Zemi v nejbližší době žádné bezprostřední nebezpečí srážky s jakoukoli ze známých planetek. Nicméně je prakticky jisté, že někdy v budoucnosti taková situace nastane. Není otázkou zda, ale pouze kdy, k takovému reálnému ohrožení Země dojde. Vědci proto věnují přípravě ochrany před podobnou katastrofou, která se přihodila před více než 60 miliony let dinosaurům, velkou pozornost a rozpracovávají různé scénáře, jak by ji bylo možné odvrátit. Nyní nás tak čeká jedna z prvních praktických zkoušek, které nám mohou do budoucna pomoci řešit reálné nebezpečí.