Během každého oběhu Země kolem Slunce naše planeta dvakrát protne rovinu rovníku. Na Zemi takové situaci říkáme rovnodennost a odborníci hovoří o tom, že ekliptika proťala nebeský rovník. Obdobné konstelace samozřejmě nastávají u všech planet naší Sluneční soustavy. Vzhledem k tomu, že velké přirozené satelity velkých planety obíhají také v rovinách blízkých jejich rovníku, lze právě v těchto obdobích pozorovat tzv. vzájemné úkazy měsíců planet. Jedná se o dva typy událostí. Může docházet k vzájemným zákrytům (O), kdy se jeden měsíc nasune před druhý, nacházející se dále od pozorovatele. Druhou možností jsou zatmění jednoho satelitu druhým (E). Při nich měsíc vstoupí do stínu jiného satelitu planety.
V záhlaví uvedené události se samozřejmě týkají i druhé největší planety Sluneční soustavy – Saturnu, s jeho, v současné době nejbohatší rodinou měsíců. Počet přirozených satelitů planety Saturn uznaných Mezinárodní astronomickou unií (IAU) se aktuálně ustálil na počtu 146. Vzájemné zákryty a zatmění, které lze pak sledovat ze Země, se ale týkají pouze těch největších z nich. Období vzájemných úkazů se u Saturnu kryje s dalším, o hodně nápadnějším fenoménem, překlápěním prstence. K tomu dochází právě nyní na přelomu let 2024 a 2025. Proto není žádným překvapením, že právě v průběhu závěru letošního roku, celého následujícího roku a začátku roku 2026 se dočkáme i série vzájemných úkazů jeho přirozených satelitů.
Předpověď zpracovaná pro stanici K61 Rokycany obsahuje celkově 112 úkazů, rozložených do období mezi 20. květen 2024 až 26. leden 2026. Z tohoto počtu se jedná o 27 zákrytů a 29 zatmění, na nichž se podílí sedm prvních satelitů Saturnu. Konkrétně se jedná o měsíce Mimas označovaný číslem 1 (průměr 199 km; jasnost 12,5 mag; účastní se 22 úkazů), Enceladus 2 (249 km; 11,5 mag; 26), Tethys 3 (530 km; 10,0 mag; 33), Dione 4 (1120 km; 10,0 mag; 14), Rhea 5 (1528 km; 9,0 mag; 12), Titan 6 (5149 km; 8,0 mag; 3) a Hyperion 7 (143 km,14,0 mag, 2).
Date – yy mm dd – datum začátku úkazu
begin – h m s – okamžik začátku úkazu
end – h m s – okamžik konce úkazu
Type – typ události je uveden ve tvaru „nEm“ nebo „nOm“, kde n je číslo zatmívajícího nebo zakrývajícího měsíce, m je číslo zatmívaného nebo zákrývaného měsíce
„E“ označuje zatmění a „O“ označuje zákryt
čísla měsíců: Mimas 1; Enceladus 2; Tethys 3; Dione 4; Rhea 5;Titan 6; Hyperion 7
Dur(m) – očekávaná doba trvání události v minutách.
Impact – impakt faktor, který je roven nule, v případě středového zákrytu či centrálního průchodu stínu. Faktor je roven jedné v případě tečného zákrytu
m – součtová jasnost páru v čase úkazu
Δm – očekávaný maximální pokles součtové magnitudy
limb(„) – úhlová zdánlivá vzdálenost zakrytého nebo zatmělého satelitu od okraje planety (v úhlových sekundách).
dis(„) – úhlová zdánlivá vzdálenost měsíců při zatmění (v úhlových sekundách)
hP(º) – výška planety nad horizontem (ve stupních).
hS(º) – úhlová hloubka Slunce pod obzorem (ve stupních).
Bohužel ani zdaleka ne všechny z výše uvedených zákrytů a zatmění, byť se jedná o předpověď pro Rokycany, jsou vhodné pro sledování. V mnoha případech se jedná o zanedbatelné poklesy jasnosti, jindy je na závadu malá výška úkazu nad obzorem a nezřídka je problém také s jasem oblohy, kdy v některých případech je Slunce jen nízko pod obzorem nebo rovnou na nebi nad ním. Dalším parametrem, který může limitovat naše možnosti je skutečnost, jak blízko u jasného disku planety se úkaz odehrává.
Na základě výše uvedených omezení jsem vybral jedenáct nejnadějnějších úkazů, přičemž se jedná o osm zákrytů a tři zatmění. Vybrané události jsou v tabulce u datumů označeny zeleným podbarvením. Krom toho je ještě v dalších šesti řádcích užito podbarvení modré, jímž jsou vybrány sice již obtížněji sledovatelné úkazy, ale za vhodných pozorovacích podmínek a s užitím kvalitní techniky dostupné.