V polovině listopadu se na hvězdárně v Rokycanech uskutečnil další ročník již tradičního setkání pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy Sluneční soustavy ZARok. Po roční pauze se jej zúčastnili vedle zájemců z České republiky i pozorovatelé ze Slovenska. Dvoudenní program byl vedle připravených referátů vyplněn také řadou neformálních diskusí nad různými problémovými otázkami dnešního sledování především zákrytů hvězd planetkami.
Velice zajímavé názory zaznívaly na problematiku, kterou jsem s předstihem naznačil již v článku zveřejněném v říjnovém Zákrytovém zpravodaji. Jedná se o výběr úkazů, které jsou vhodné pro pozorování, potažmo následné posouzení, zda získaná data propustit do aplikace SODIS.
Po zevrubné diskusi, plné nejrůznějších a často protichůdných argumentů, se přítomní shodli na názoru, že pozorování zákrytů s teoretickým trváním pod 0,4 s na centrální linii je velice problémové a téměř ve všech případech přináší mnoho komplikací a nejasností. Prakticky totéž platí o poklesech jasnosti během úkazu pod 0,2 mag. I tato hodnota je velice hraniční a ozývaly se i hlasy hovořící o hranici 0,4 mag. Dalším problémovým faktorem je i sledování zákrytů, především slabších hvězd, ve výškách pod 10°, respektive 15°. Seeing a znečištění atmosféry nejenže výrazně snižuje jas už i tak slabých zakrývaných hvězd, ale především často vede k značnému rozkolísání světelné křivky úkazu, které snadno „zahladí“ i pozitivní zákryt.
Na druhou stranu se ozývaly hlasy upozorňující na to, že ve většině případů se sledování zákrytů hvězd planetkami věnují astronomové amatéři (ale i profesionálové) ve svém volném čase a je proto velice problematické jim přikazovat, jak a co mají sledovat. I s touto myšlenkou je samozřejmě nutno souhlasit a akceptovat ji.
Závěr diskuse tedy vede pouze k doporučením. Především je žádoucí, aby pozorovatelé zodpovědně zvažovali hranici mezi velice širokou nabídkou úkazů (OccultWatcher a další) a svým přístrojovým vybavením. Nutné si uvědomit, že často bude ve hře, krom výše uvedených parametrů jednotlivých úkazů, i okamžitý stav atmosféry. Svoji roli může hrát i sebemenší zákal či jen řídká nebo proměnlivá oblačnost. Takže není žádoucí kohokoli omezovat ve výběru pozorování, o něž se pozorovatel pokusí, ale o to důležitější je následně po zpracování zvážit, zda získané údaje odesílat k dalšímu zpracování a vložení do SODISu. Tato autoregulace už je samozřejmě opět zcela výhradně na každém pozorovateli. Ale je nutné si uvědomit, kolik následných problémů tím automaticky vytváří pro regionální a následně i pro centrální revizory. A pokud se podobné excesy u konkrétního pozorovatele opakují, stává se z něho automaticky problémová osoba, k jejímž výsledkům už všichni přistupují s dopředu skeptickým předsudkem, což je samozřejmě škoda. Navíc takováto situace vrhá následně špatné světlo i na celou komunitu reprezentovanou nejen revizory, ale zároveň celou regionální skupinu pozorovatelů. Určitě stojí za to se takové nežádoucí reklamě vyhnout.